Letošní soustředění mladých kvasinských tenistů proběhlo tradičně v týdnu červencových svátků. Začátek měl navazovat na wimbledonské finále mužů, ale deštivé anglické počasí nám znemožnilo vyzkoušet si hned v praxi, jak je „jednoduché“ to, co předváděl Djokovič s Nadalem. Nástupní den jsme tedy po rozlosování služeb pojali vědomostně vzdělávajícím způsobem při A-Z kvizu, vynikajících řízečkách a koutské dvanáctce. Vytrvalý noční déšť prověřil kvalitu stanů a jedinou radost přinesl snad jen službě kropící, která tak byla pro další den bez práce.
V pondělí ráno jsme se sešli v kompletní hráčské i trenérské sestavě, po roce se přivítali s holkama z Liberce a vrhli se do práce. Bohužel optimistická předpověď vzala za své zhruba po hodině tréninku. Ještě dvakrát jsme se během dopoledne na kurty vrátili a opakovaně zmokli. Neustálé sledování radaru nám na odpoledne dávalo zhruba dvouhodinovou šanci na slušné počasí, což jsme po vysušení hřišť využili. Časté přeháňky umožnily Ivanovi plně se soustředit na vymalování šaten. Jeho loňské propočty spotřeby barvy se ukázaly natolik přesné, že nakonec nezbyla ani kapka.
V úterý nás (hlavně ty, co spali pod širákem) probudilo sluníčko a konečně jsme mohli absolvovat kompletní program podle plánu. Po tenisovém tréninku jsme vyrazili ve dvou skupinách na kola a několik horských prémií prověřilo kondici našich borců, stejně jako odpolední práce s krumpáčem a lopatou při opravě zdevastovaného parkoviště. Po tom všem už byl odpolední trénink pohodovou siestou. Lucka zařadila pro zpestření několik zábavných prvků a jak prohlásil Vojta, „takovej to mohl být hezkej den, nebejt to vedro.“ Na některé z nás ovšem ty nejnáročnější úkoly dne teprve čekaly. Na kurtech při prestižních deblech, u grilu při dabl kýtě i u dabl sudu většina odvedla kvalitní výkony přesahující hranici dne.
Pro středeční dopoledne byla účelově naplánována návštěva čtvrtfinále MČR v tenisu v Ústí n. O. S 26 účastníky jsme tvořili nejpočetnější a nejhlasitější (díky Adámkovi) výpravu. Kromě tenisových zážitků si někteří přivezli zpět i lehké spáleniny. Na odpolední trénink dorazil dle plánu čerstvý člen klubu českých turistů Jarda, a tak jsme se dostali i k nácviku čopíků a pobavili se při líčení jeho nových historek.
Následující den opět proběhl klasický dvoufázový trénink zpestřený pokusem o softbalový match a výjezdem dorostenců na Luisino údolí. Nevysvětlenou záhadou ze strany vedoucího výpravy Michala doposud zůstává, proč zpáteční sjezd trval déle než výšlap na vrchol?
Ani náročný den nikomu nezabránil užít si poslední večer při různých hrách, a tak se páteční budíček několikrát individuálně posouval. Nakonec došlo i na zápasy. Hráči byli rozděleni do několika skupin a za příjemného tenisového počasí odehráli více než 20 kvalitních a zajímavých zápasů. K těm nejlepším patřily určitě souboje Báry s Denisou a Vojty s Morim. Značnou dovednost prokázala v zápasech devítiletá Lidka, která navíc následující den vyhrála turnaj v Ústí.
Přes počáteční problémy s počasím se soustředění snad vydařilo, o čemž svědčí i to, že někteří účastníci si v klubovně nechali některé své věci (např. ponožky, trička …) pravděpodobně už na příští rok. Díky vynikajícímu zásobování od maminek a babiček určitě nikdo nehladověl a tak mají nyní jistě všichni plno síly a energie do letních turnajů. (9.7.2011)

Vánoce sice budou až (už) za půl roku, ale naše mládežnická družstva hrající krajské přebory obdržela nadílku již o tomto víkendu.
Žákům v obou kategoriích naděloval TC HK „B“. Jediná Denisa zaznamenala v neděli čestný bod, znamenající ovšem definitivně 2. místo pro mladší žáky v krajském přeboru, což je vynikající úspěch a zopakování umístění z roku 2007.
Dárečky obdrželi i dorostenci v Lázních Bělohrad. Přes porážku 0:9 musím pochválit Vojtu za bojovnost, s kterou odvracel jeden mečbol za druhým, až málem celý zápas otočil k vítězství. Radost udělala i děvčata v deblu. Nevím, zda k tomu přispěl příjezd Mária a Ivana a vidina zpáteční cesty s „hráškem“ (podle navigace a ještě blbě), ale snad poprvé byly v jejich hře vidět prvky ze čtyřhry a vůle po vítězství. Od 2. setu hrály bez zábran a předvedly svůj letošní nejlepší výkon. Zpáteční cestu jsme si zpestřili kličkováním po Bělohradě (nechápal jsem, proč jsou všude zátarasy a jak se mám dostat na hlavní) a jízdou v protisměru proti tančícím folklórním souborům z celé východní Evropy a přilehlé Asie.
Se soutěží se v sobotu rozloučili naši nejmenší tenisté vítězstvím nad Náchodem „B“ 5:1. V konečné tabulce babytenisu obsadili 4. místo a do vyřazovacích zápasů již nepostoupili.
V okresních soutěžích se poprvé podařilo zvítězit starším žákům – 3:0 v Rokytnici. Stejným výsledkem porazilo družstvo dorostu Rychnov „C“. Pouze mladší žákyně podlehly soupeřům z Týniště 1:2. (19.6.2011)

Poslední kolo rozhodovalo o našem setrvání či sestupu hned ve dvou kategoriích. Zatímco u st. žactva byla záchrana opravdu už jen v oblasti teorie, což nakonec potvrdila i porážka s Náchodem B 3:6, u dospělých se jevila (při souhře 4 výsledků od 2. ligy počínaje až po náš zápas s Grubou) vcelku reálně.

Celý týden jsem přemýšlel a konzultoval, jak postavit singly. V pátek večer už jsem měl tu správnou sestavu, kterou jsem v noci změnil ještě na lepší a cestou do Hradce jsem oznámil tu vůbec nejlepší, která se neshodovala se žádnou předcházející variantou.

Po chvilce čekání na vysušení kurtů započaly úvodní dvouhry, které Petr i Michal prohráli ve třech setech. V tu chvíli jsem již podával rezignaci na funkci kapitána. U děvčat jsem ve tři body věřil, což také Míša s Karolínou splnily, ale výkonnost domácích borců na 3. a 4. místě v porovnání s našimi byla velkou neznámou a případné zaváhání by pro nás znamenalo velký problém. Naštěstí Martin a Vojta potvrdili, že jsou ve formě a své protivníky s přehledem převálcovali, čímž oddálili moji rezignaci a přiblížili naše vítězství (a z 25% záchranu). To během chvilky potvrdily holky, které celou sezónu obětavě makaly ve prospěch týmu a získávaly bod za bodem (celkem 16 z 21 možných).

Do deblů jsem šli s tím, že vítězství už je sice naše, ale potřebujeme ještě minimálně jeden bod pro lepší skóre při shodě bodů s VČE HK nebo Novým Městem. Opět se ale potvrdilo, že na této úrovni je čtyřhra naším nejslabším místem. Bilanci dvou vyhraných zápasů ze 14 jsme si ani tentokrát nevylepšili. S Grubou jsme tedy vyhráli 5:4 a rychle jsem začal zjišťovat další pro nás důležité výsledky. Definitivní potvrzení záchrany nám přinesla až zastávka v Třebechovicích, které nám po roce opět pomohli a jejich vítězství 7:2 nad VČE nás posunulo na konečné 6. místo. Na oslavu jsme si dali jedno rychlé pivo a dobře naladěni (Michal sice brumlal, že jsme mohli zůstat na ořezávku) jsme vyrazili na domácí základnu. Nakonec tedy vše dobře dopadlo a k veselé náladě přispělo i zjištění Jirky T., že si v Hradci zapomněl rakety (ještě že jsme nehráli třeba v Chlumci).                             (25.6.2011)

Nabitý sobotní program zahájil zápas dospělých Kvasiny „A“ – Třebechovice „A“. Věřil jsem, že by to při troše štěstí a velké dávce tenisového umění mohlo dopadnout v náš prospěch. V mé víře mě podpořil Petr, který si opět oblékl své vítězné červené tričko a i přes vyrovnaný druhý set získal první plánovaný bod. Blízko k dílčímu překvapení měl Michal, ale vedení 5:1 ho evidentně zaskočilo a k vítězství ve 2. setu nestačilo (doporučuji vyměnit triko). Bohužel ani Míša nepředvedla nijak oslnivý výkon (kéž by byl vždy jejím soupeřem Ivan) a plány na slušný výsledek se začaly lehce bortit jako naše tréninková stěna. Naštěstí Kája po probdělé noci (pomáhala a chránila) potvrdila svoji letošní formu a udržela si neporanitelnost. Ronyho pocity ze zápasu jsou víceméně nepublikovatelné a Mário se přesvědčil, že starší zeď lze zbourat snad jenom s dynamitem. Složení deblů bylo dopředu jasné, stejně jako to, že více než dva body z nich nezískáme. Jirka nastoupil ke svému prvnímu letošnímu zápasu a jeho přítomnost přinesla více klidu a jistoty pro Petra, který se tak po mnoha a mnoha deblech (Rokytnici nepočítám) mohl radovat z vítězství. Třísetový zápas se stejným průběhem i koncovkou si užila i děvčata a přidala čtvrtý bod, který nakonec může být důležitý i pro celkové umístění.
Během jejich zápasu začala dohrávka „B“ dospělých proti Kostelci. Jura dotáhl nadějně rozehraný první set a i ve druhém udržoval soupeře v odstupu. Vítězstvím zařídil čtvrtý bod a na kurt mohl nastoupit Vojta za stavu 5:2 ve třetím setu. Dohrávka trvala zhruba 3 min. a pátý bod byl doma. Do deblů nastoupili nově utvořené dvojice a asi i to se podepsalo na tom, že další bod jsme již nezískali.
Vrcholem sobotního dne se stala podvečerní dohrávka RTL OPEN opět s Kostelcem. Před dvěma týdny byla přerušena kvůli dešti, ale sobotní počasí o moc lepší nebylo, takže jsme skoro za stejných podmínek navázali plynule začátkem 3. setu. Pak už to bylo pouze pro silné jedince. Martin začal drtivě a po chvíli jsme vedli 3:0. Poté soupeř zjistil, že jsem na hřišti i já a rázem bylo 3:5. Martin přidal (já se ještě šetřil na rozhodující balóny) a bylo 5:5. Klíčový okamžik nastal v zápětí. 5:6 a já na servisu. Kluci z Kostelce mě podrželi a šlo se do tie-breaku. Vývoj : 4:1, 5:5, 7:5 a celkové vítězství 2:1. Pak už jsme jenom šli s Martinem na slivovici (dvě), protože si ji za výkon a jak to za mě odběhal zasloužil (a vůbec neprotestoval). (18.6.2011)