Během týdne nás čekal druhý vrchol letní sezóny – míčový šestiboj smíšených trojic. Po domluvě s tím nahoře nás v sobotu ráno očekávaly ideálně nakropené kurty a pro sportování optimální předpověď, a tak moji mírnou nervozitu (přesněji řečeno nasranost) způsobila, po všech nominačních problémech posledních dnů a hodin, nedochvilnost některých jedinců. V okamžiku, kdy jsem se smířil s improvizovaným jízdním řádem, začali se postupně dostavovat tradiční opozdilci a soutěž mohla být rozlosována. Naneštěstí ne pro každého dle jeho představ a vizí (např. Jitka x pan Michal). Po přivítání nováčků (zejména v sekci dorostenek) a stmelení trojic započaly boje v jednotlivých disciplínách.

Bohužel mé úvodní slovo vyzývající k udržení pohodové atmosféry za jakéhokoliv vývoje zápasu a stavu bylo občas některými jedinci ignorováno, ale naštěstí drtivá většina účastníků pochopila význam akce a podílela se na celodenní dobré zábavě.

K té přispěly jako již tradičně také vzorné pečovatelky o naše žaludky (Martina, Radka a Věra) a sponzor druhého sudu (to se to pije zadarmiko) – oslavenec Tománek.

Po absolvování všech utkání, kdy o dramatické zvraty nebyla nouze (jako projet Mišáku volejbal ze 14:6 na 15:17 ???), kdy se děvčata jevila jako daleko nebezpečnější a přesnější exekutoři penalt, kdy zpracování míče a následné zakončení s falší při nohejbale nedělalo některým našim, ke hře připuštěným dorostenkám, sebemenší problémy a kdy naopak rozvlnit síťku při závěrečných hodech na koš byl pro mnohé nadlidský výkon, jsme mohli vyhlásit celkového vítěze. Se značným náskokem se do galerie vítězů zapsalo družstvo kapitánky Míši s Peterem a Tomíkem. To bylo důležité především pro určení šťastného sponzora 3. sudu piva. S jeho naražením se původně ani nepočítalo, ale jelikož jsou mezi námi i dvouciferní borci (Peter, Jana) a i většina ostatních se snažila (i když si čárky nedělala) nebylo jiného zbití. Po roce byl také definitivně vyřešen protest ohledně loňského pořadí. Ke spolusponzorství sudu se k Peterovi přihlásil i Péťa, čímž mu dodatečně a definitivně schvaluji 1. místo za rok 2011.

Foto z akce ve fotogalerii

Zájemci o účast v příštím ročníku se již teď mohou hlásit.                                 (25.8.2012)

S příchodem července se naplno rozeběhla turnajová, podstatně delší část tenisové sezóny. Pro některé hráče je bohužel období školních prázdnin zároveň obdobím prázdnin tenisových, ale naštěstí alespoň několik dětí i nadále chodí na tréninky a zúčastňuje se turnajů, což je základní předpoklad pro jejich další zlepšování.

V uplynulých třech týdnech po soustředění absolvovalo 11 našich členů celkem 18 turnajových účastí na 11 různých místech. Největšího úspěchu dosáhla Andrejka Tobišková (foto), která zvítězila v České Třebové na turnaji babytenistek. Postupně porazila pět soupeřek a vybojovala tak své první turnajové vítězství v kariéře. To Denisa s Bárou již řadu úspěchů získaly. Tentokrát obsadily 2. místo ve čtyřhře starších žákyň ve Svitavách a Denisa i 3. místo ve dvouhře. Několik turnajů absolvoval i Kuba. Jeho nejlepším umístěním je doposud 3. místo ve dvouhře i ve čtyřhře z turnaje mladších žáků v Třebechovicích. Stejné umístění ve čtyřhře získali i Kája s Míšou a Petr s Jirkou v Červeném Kostelci.

O uplynulém víkendu se konal turnaj mužů v Třebechovicích. Původně jsem měl v plánu podniknout tam cyklovýlet, povzbudit Jirku s Petrem a pokecat s dalšími účastníky turnaje. V pátek jsem si naplánoval cestu tam i zpět, ale zhruba o půl šesté přišla SMS, která vše výrazně přehodnotila. Mori projevil zájem o účast na turnaji a sháněl k sobě „zkušeného“ parťáka na debla. To jsem nemohl odmítnout a ihned jsem se odpovědně rozhodl ještě lehce potrénovat. Údery na zdi a následně i na kurtu byly docela nadějné, tak jsem si nakonec přidal i doladění servisu. Po krátkém, leč intenzivním rozpohybování ramenního kloubu následoval první „ostrý“ servis a už to bylo. V rameni lehce luplo, tlumeně zabolelo a start na turnaji byl ohrožen. Naštěstí na veškeré neduhy je tu koňská mast.

Ráno jsme tedy coby nejsilnější „zahraniční výprava“ dorazili do Třebek. Zkušení turnajoví matadoři Péťa s Jurou, debutant Mori a já, který byl na turnaji mimo kvasinské vody naposledy někdy hluboko v minulém století. Nastal akt losování pro všech 21 prezentovaných borců, a zde se projevila naše nováčkovská nezkušenost. Já 16, Mori 15 a to znamenalo jediné. Když už si nezahrajeme singla v Kvasinách, tak si to rozdáme za prachy tady. A že jsme si to užili. Kurt č. 2 jsme zablokovali na tři hodiny a lehce tak narušili plynulý průběh turnaje. I takovéto kuriózní situace může přinést jedna SMS.

(Toho debla jsme nakonec hráli si myslím docela dobře, nikoliv však vítězně, snad tedy někdy příště).                                                                                                                   (22.7.2012)

Jedním z vrcholů letošní tenisové sezóny (nejen u nás v Kvasinách) byl bezesporu turnaj mužů. Počáteční obavy ohledně dostatečného počtu hráčů byly smeteny v posledních dvou týdnech přívalem přihlášek. Ze širší domácí špičky trochu chyběl snad jen Michal, a tak se k prezentaci dostavil pro losování (nikoliv pro naše tři kurty) ideální počet 24 hráčů z deseti klubů (např. i ze „150“ km vzdálené Mladé Boleslavi), různého věku, výkonnosti a psychické odolnosti.

Mé úvodní slovo, apelující na rychlý průběh všech s hrou souvisejících činností si bohužel většina hráčů (konkrétně z domácích Míla, Ivan, Mori, Jirka, Tomík) k srdci nevzala, a tak jsme již v sobotu viděli většinu vyrovnaných, dlouhotrvajících třísetových bitev, díky nimž zcela zkolaboval mnou naplánovaný časový harmonogram. K hladkému průběhu nepřispělo ani tropické vedro, neustále vysušující kurty i hráče, a tak se nakonec musely některé čtyřhry dohrávat až za značného šera.

Nedělní zápasy naštěstí žádný třísetový duel nepřinesly, ale s klesajícím počtem účastníků stoupala kvalita a délka výměn a na dodržení nově přepracovaného ideálního časového harmonogramu jsem tak mohl opět zapomenout. ČF a SF utkání žádná překvapení nepřinesla. V domácím souboji Bóďa porazil Péťu a nejvýše nasazený Kamil Kadlec ze Šumperka byl odolnější než J. Voborník z Chrudimi. Krátce po 17. hod. tak zhruba dvacítka diváků zasedla ve stínu ke svým nápojům (sud vysychal ještě rychleji než antuka a již před koncem 1. setu zlověstně zasyčel – tímto zdravím Honzu a Tomáše z Červeného Kostelce) a počala sledovat očekávaný finálový zápas na rozpáleném centrkurtu. Bóďa v průběhu 1. setu nezvykle často kazil, v tie-breaku odvracel Kamilův setbol a až nově vypletená raketa zn. HEAD přinesla jeho úderům více přesnosti a konečné vítězství 7:6, 6:3.

Zbývalo ještě odehrát finále čtyřhry, do kterého jsme se probojovali s Bóďou po SF vítězství nad párem Kadlec, Erlebach. Avšak naši soupeři (Voborník, Müller) tento zápas skrečovali a tak jsme mohli slavit dvojité turnajové kvasinské vítězství, které jsme ovšem neslavili, bo Bóďa ihned po převzetí prize money odlétal na dovolenou, zatímco já se pomalu začal chystat do práce.          (19.8.2012)

Za těch deset let, co se konají tenisová soustředění mládeže jsme už prožili ledacos, ale letošní jubilejní ročník se svými povětrnostními manýry výrazně vše převyšoval.

Při nedělním budování stanové osady již někteří rodiče dobře tušili co se bude v nadcházejících dnech dít, a tak šly kolíky do země s razancí větší než bývá obvyklé. První prověrka naší odolnosti započala zhruba 5 min. po konci Eurofinále. Nevím, jestli následná světelná šou byla na počest vítězství Španělska, ale více než hodinu trvající představení doprovázené silným větrem nám silně zaneřádilo kurty. Po pondělním probuzení do jasného dne mohla mít služba kropící zprvu radost, že tuto činnost za ni vykonala příroda, ale úklid všeho toho co napadalo sebral daleko více času a sil. A těch bylo zapotřebí, neboť Lucka se ujala kondičního tréninku s vervou jí vlastní. To, že se po chvíli objevili první remcalové bylo dobré znamení, bo soustředění nejsou žádný lázně a je třeba makat.

Pondělí nám přineslo i první bolístku. Při opravě výfuku na mém voze zn. Škoda Felície píchla pana Michala vosa do kotníku. Bližším šetřením bylo zjištěno, že při výkonu nepoužil pracovní obuv, pročež mu zanikl nárok na jakékoliv odškodnění.

Po odpoledním tréninku jsme se večer v našem letním kině přenesli do Venezuely. Péťa při výkladu oprášil svoji pedagogickou minulost a pomocí ukazovátka nám detailně přiblížil své putování po téměř necivilizovaných oblastech Jižní Ameriky.

Teď už to zkrátím. Úterý ráno: hromy, blesky, přívalový déšť, budíček o hodinu dřív, vysoušení a úklid kurtů. Dopolední trénink jsme museli trochu improvizovat, ale šlo to i mezi kalužemi. Obalování květáku neohroženo. Odpolední předpověď zněla jasně. Ve čtyři začne pršet. Nekecali, a tak sotva se uklidily kurty po odpoledních předsunutých zápasech, už jsme byli zase pod vodou. Pod vodou jsme byli i ve středu, ale jelikož to bylo v aquaparku, šlo o daleko příjemnější zážitek. Chybělo snad jen sluníčko, ale zase jsme měli celý areál jen pro sebe. Některé děti nebylo téměř možno z bazénu dostat, ale nakonec i Michal pochopil nutnost včasného návratu na základnu, kde už chystal Jirka vše potřebné na grilování.

Čtvrteční tropy zakončené již očekávaným vydatným večerním přívalákem prověřili hlavně naši schopnost ubránit se dehydrataci (to se konzumací zhruba 400 l tekutin podařilo).

Soustředění jsme v pátek zakončili singlovými a deblovými zápasy, po nichž už následovalo stěhování do domácích postelí. V podvečer zavládl po delší době nad areálem božský klid, který ale netrval dlouho, bo od jihozápadu přišla bouřka.

Díky maminkám, babičkám (možná i tatínkům) a Tomášovi za zajištění vynikajících obědů a večeří, Jirkovi za zhotovení skvostného vybavení šatny, všem trenérům za činnost během soustředění a nakonec i tomu počasí, které se na mnoha místech republiky chovalo daleko hůř.                                                                     (7.7.2012)