Po úspěšné lednové premiéře jsme opět prezentovali svoje bowlingové dovednosti.
Náročná čtyřdráha v Dlouhé Vsi s deseti (někdy bohužel i jenom devíti) oběšencema na konci otestovala 31 hráčů různého věku, pohlaví a herních stylů.
Kompletní výsledky družstev i jednotlivců jsou pro případné zájemce uvedeny v příloze, kde naleznete i další data a rozbory (prozatím bez grafických výstupů). Např., že jsme ve třech kolech dohromady zapsali 9540 kuželek (pro příští rok bych stanovil cíl 10000, což je zlepšení o pět kuželek na hlavu a hru), teoreticky tedy byla každá 238x na „zemi“.
Ze všech podkladů jsem se snažil vypracovat seriózní analýzu o vlivu toho, či onoho na konečný výsledek, leč marně.
Vliv dráhy. Zde jsem byl blízko nezvratného důkazu i proti provozovatelům dráhy, že čtyřka dává nejmíň. Házelo na ní šest různých družstev a hned pět zde zaznamenalo svůj nejhorší týmový výsledek. Celou teorii mi bohužel rozcupovalo Ivanovo družstvo, které se zde naopak vzepjalo ke svému zdaleka nejlepšímu výkonu a to navíc v posledním finálovém kole, kdy měly mít vlivem postupujícího času a přibývajícího alkoholu výsledky sestupný trend. To se ovšem nestalo a naopak průměrný výkon na jednotlivce byl ve třetím kole nejlepší – i když pouze o 1,62 kuželky než v nejhorším prvním kole.
To by mohlo svědčit o stabilitě a malé odchylce našich výkonů, nebýt třeba Martina Královýho, který šel dolu o 56 kuželek. Že by vliv alkoholu? V žádném případě. Druhým a posledním postupně se zhoršujícím je Honza Kadlec. Takže zase nic.
Další, kdo povážlivě překročil hranici pojmu stabilní výkon je Petra. Postupné zlepšení o 70 shozených kuželek jí vyneslo titul „skokanka večera“ a jelikož se kolo od kola lepšilo spolu s ní ještě dalších pět borců (a jde skutečně o reprezentativní vzorek), je na světě téměř nezvratitelný důkaz, že s přibývajícím množstvím alkoholu nejenže neklesá, ale u 20% naopak stoupá výkonnost.
Jelikož členem této skupiny je i Jindra, pro potřebu neprůstřelného závěru této analýzy počítám s tím, že požil (důkazem budíž fotografie, kde sedí u stolů, na nichž jsou rozpité nebo již dopité sklenice, jakožto i fotografie, na kterých Jindra není, ale sklenice ano).
Nakonec, aniž bych v to již doufal se mi podařilo aspoň jeden nezvratný zákon : Jde-li Martin Kadlec na bowling, zapomene tam boty. (jako podklad posloužily jeho poslední dvě návštěvy v rozmezí pěti dnů – zlí jazykové tvrdí, že je to od té doby, co je tam nová servírka – viz. foto ve fotogalerii) (19.11.2011)

Letošní ročník smíšeného míčového šestiboje byl doprovázen neustálými drobnými nominačními zádrhely, ale nakonec se v sobotu ráno v tolerované akademické půlhodince sešlo 16 borců a 8 borkyň.
Losovací akt vytvořil osm trojic složených zpravidla z muže nejlepšího středního věku s charakteristickým bříškem (typ mazanec), ze svalnatého mladého muže sportovního vzezření (typ vánočka), doplněných o půvabnou a milou dorostenku.
Předpověď počasí nám jednoznačně vyslala na odpoledne varovný signál a tak bylo třeba minimalizovat prodlevy mezi zápasy, což se bohužel vždy nedařilo (ty dospělí jsou kolikrát horší než děti), a tak závěrečné hody na koš již probíhaly za sílícího deště a chladna, což byl po polední třicítce docela velký šok, na který nebyli evidentně všichni připraveni.
Každá vyřazovací disciplína měla jiného (často překvapivého) vítěze, což svědčilo o vyrovnanosti družstev. „Favorité“ to neměli vůbec jednoduché a prokázalo se, že taktika a dobrý los jsou často důležitější, než individuální schopnosti. V tenise tak pouze do útěchy postoupil Bóďa, ve volejbale neuspěl Kláťa (vím, to byly ty prsty) a v nohejbalu Tománek. V něm naopak plně bodoval Petr Tomaščin. Nejlepším střelcem penalt se stal možná překvapivě Petr Brandejs a tak jedinou jistotou zůstává ve stolním tenisu Petr Bečvarovský.
Zatímco jsme se klouzali po antuce a bořili v písku, z kuchyňky se nesla vůně vynikajících bramboráků a dršťkový. Vyvolení jedinci již také od rána udatně bojovali v sedmé disciplíně a dosahovali pozoruhodných výsledků. V popředí se vykrystalizovala zejména skupinka Martin, Martin, Martin, Míra, Michal, Petr a Petr. Jejich úsilí bylo naplněno vyprázdněním prvního sudu ještě před ukončením sportovních bojů.
O celkovém vítězi není stále rozhodnuto. Ihned po vyhlášení „vítězného“, tříčlenného družstva ve složení Míša, Petr, Bóďa, Ivan, Denisa byl všímavým soupeřem podán protest za neoprávněný start dvou hráčů. Verdikt DK není doposud znám, nicméně v těchto případech bývá přísný, ale spravedlivý. (27.8.2011)
foto – viz. fotogalerie

Nebývá zvykem pořádat Zakončení sezóny v době, kdy se lidé opalují a koupou. Pokud se však akce plánuje už v lednu, musí se s nějakými těmi vrtochy počasí na začátku října počítat.

Před vlastním losovacím aktem proběhlo ještě několik činností nezbytných k zajištění hladkého průběhu celého programu (úklid listí, sběr kaštanů, naražení sudu, instalace slunečníků, …). Poté již třicítka hráčů bedlivě sledovala, kdo bude komu vylosován za spoluhráče, či za soupeře.

V průběhu dne jsme odehráli 35 kvalitních zápasů, při kterých se bavili všichni účastníci, jichž se nakonec sešlo více než 60 (+ dva kojenci). Technika hry některých playerů by jistě stála za hlubší rozbor, ale radost ze hry byla patrna u všech. Brzdné dráhy v blízkosti plotu prozrazovaly maximální nasazení, které ze sebe borci vydolovali, když se pohodová, poklidná výměna přeměnila v hon kočky s myší. Obdiv zaslouží především ženy amatérky, které svými osobitými zásahy do hry (především pak na síti) často přiváděly soupeře k zoufalství. Škoda jen, že už se brzy stmívá, jinak by šlo odehrát ještě spoustu atraktivních zápasů. Tak zase příští rok.                                                                                                           (1.10.2011)

Předposlední srpnový víkend jsme za místy tropických teplot odehráli okresní přebor mužů.

Dvanáctku domácích borců doplnil jako jediný zástupce z ostatních klubů Martin Jelen z Týniště.

Po páteční průtrži byly kurty ještě bahnité. Jejich úprava byla sice dobrým protažením a rozcvičkou, ale hlavně v úvodních zápasech hrozilo nebezpečí úrazu a několikrát došlo k podsmeknutí hráčů. Nejvyrovnanější zápasy dvouhry se odehrály již v prvním kole. Vojta si zopakoval několik dní starý zápas s Milanem D. a i tentokrát zvítězil. Tentokrát to však byl napínavý třísetový boj, kde rozhodla větší Vojtova úderová jistota a Milanovo selhání v několika dobře rozehraných situacích. Další třísetové drama nám nabídli Martin K s Jirkou Š. Do prvního setu Martin vlítnul a neomylně zakončoval ze všech pozic. Vedení 5:1 si „pohlídal“ i přes Jirkovu bojovnost a snahu o zvrat a zvítězil 7:5. Ve 2. setu pokračoval bojovně naladěný a rozjetý Jirka ve svém úsilí a zvítězil 6:3. Do třetího setu si ale přinesl více sil Martin a nakonec do čtvrtfinále postoupil on. Nejlepší letošní zápas sehrál Tomáš H. Los mu přisoudil jediného nekvasinského hráče, což možná zvýšilo Tomášovo úsilí a motivaci o co nejlepší výkon. Porážka 5:7, 4:6 sice znamenala vyřazení, ale předvedená hra potěšila. Škoda jen, že se nepodařilo dotáhnout do konce několik dobře rozehraných gemů a hlavně výhody na 4:1 ve 2. setu.

Čtvrtfinálové zápasy už tak vyrovnané nebyly. Petr Š nad Martinem, Michal Š. nad Jirkou T. i Bóďa nad Vojtou zvítězili poměrně hladce, vždy v jednom setu s kanárem. Podobně se v prvním setu vyvíjel i poslední zápas mezi mnou a M. Jelenem. Za dvacet minut bylo 1:6 a tak jsem si nechal narazit sud s vidinou brzkého konce a řádného doplnění tekutin. Začátek 2. setu však Martin evidentně podcenil a ani mně se nechtělo poslední soutěžní singlový zápas v registrovaných lehce prohrát. Výsledkem bylo vítězství 7:5. To jsem již pravidelně doplňoval přísun plzeňských minerálů a cítil šanci. Ve 3. setu se Martinovi přestalo už úplně dařit, a když jsem v posledním gemu přidal k tradiční dvojchybě hned dvě esa (asi poprvé v životě), bylo po více než dvou hodinách vyhráno.

Nedělní semifinále mezi Péťou a Michalem bylo vyrovnanější, než mnozí z nás čekali. Petr neustále tlačil, ale balónky často končily v autu. Michal se evidentně dobře vyspal a nebýt jeho uspěchanosti v závěru zápasu, mohlo se jít do 3. setu. Petra vítězství 6:4, 7:6 před finálem asi i trochu vyčerpalo a tak za poledního žáru zvítězil odpočinutý Bóďa (do SF jsem proti němu nenastoupil, neboť jsem nesehnal vozík) bez větších problémů 6:1, 6:0. (pozn.: tento zápas jsem neviděl, bo jsem absolvoval rehabilitační kúru na obnovu své tělesné schránky).

Zápasy ve čtyřhře byly od prvního kola vyrovnané a přinášely zajímavé výměny i nečekané vývoje setů. Los svedl k zápasu zajímavě a překvapivě sestavené páry Michal s Petrem K. a Jirka Š. s Petrem B. Ač se zdál být favorit jasný, zejména ve 2. setu byli Jirka s Petrem krůček od vítězství, ale nakonec se jim náskok nepodařilo zúročit. V dalším souboji nastoupili mladí (Vojta s Tomášem) proti Martinovi s Milanem, na jejichž straně bylo přeci jenom více deblových zkušeností a lepší hra na síti.

V SF pak M&M narazili na Jirku T. a Petra Š. a bylo na nich vidět, že si věří na postup do finále. Po vyhraném prvním setu se ale postupně klukům přestávalo dařit, zatímco Jirka s Petrem získávali převahu hlavně díky Péťovýmu zlepšení na volejích. Supertiebreak pak už byl v podstatě jednoznačnou záležitostí. V druhém SF mě s Bóďou potrápili Michal s Petrem. Po výsledku 6:3, 6:4 jsme se všichni shodli, že jsme si zápas užili.

Finále přineslo stejně jako vloni vyrovnaný zápas od prvního míčku. Stav se pravidelně přeléval a byla jenom otázka, jestli prohraje svůj servis Péťa nebo Bóďa, případně, jestli ho náhodou vyhraje Jirka nebo já. Jelikož toto pravidlo bylo porušeno v každém setu pouze jednou, muselo se opět rozhodnout v supertiebreaku. Ze začátku nám kluci ujeli na 4:1, ale potom se z Jirkovi rakety na ty naše přestěhovalo i trochu štěstí a otočili jsme na konečný stav 10:5. Ve svém posledním soutěžním zápase jsem se tak dočkal prvního turnajového vítězství.                   (21.8.2011)