Přípravy na 7. ročník míčového šestiboje tvrdě prověřovaly psychickou odolnost pořadatelů. Ká. Ó. direktem se stala SMS omluvenka jen pár hodin před započetím akce. Při následném odpočítávání, někde mezi čísly pět a sedm, jsem rezignoval na jakoukoliv další aktivitu a vše další ponechal osudu. Následná noční průtrž už byla jenom kapkou vody v moři problémů a tak jsem se jenom „těšil“, co přinese sobotní ráno.

A byl to šok. Blankytně modrá obloha, všichni dorazili (poslední opozdilci měli jenom třičtvrtě hodiny zpoždění) a chtěli sportovat. Nechal jsem tedy nalajnovat i 4. kurt a po drobných kosmetických úpravách doprovázejících losování se všech osm smíšených tříčlenných družstev vrhlo nejprve po panácích a následně i na sportoviště. Ani letošnímu ročníku se nevyhnula novinka a to v podobě smíšeného družstva, kde na pozici mladého, běhavého muže byla nalosována Bára. Na tomto experimentu vydělal Tománek, jenž měl původně slíbené čtyřčlenné družstvo (3 muži + 1 dorostenka), avšak trojka se dvěmi děvčaty mu plně vyhovovala a evidentně svědčila. Toto privilegium si Tománek plně zasloužil, neboť si dovolil přinést pár švestiček ze své zahrádky. Slabší stránka tohoto tria se projevila až při celkovém vyhlašování, kdy při rovnosti bodů rozhodl o konečném 6. místě nižší počet jimi vypitých piv.

Průběhy jednotlivých zápasů byly pohodový, bo si všichni aktéři vzali k srdci moje slova, že jde opravdu jenom o zábavu a naštěstí se nikdo ani nezranil (původní podezření na zlomeninu nosu u Martiny způsobenou tvrdým útokem Petry na síti při nohejbalovém zápase se naštěstí nepotvrdilo a vzniknuvší mírné zakřivení bude minimalizováno plastickou operací). Jenom potvory vosy si pořádně zapíchaly, což jsme na své kůži pocítili s Janou (já dvakrát). S blížícím se vyvrcholením se bohužel začalo kazit počasí. Družstvo kapitánky Věry dokončovalo střelbu na koš již za sílícího deště a pohled za obzory žádnému zlepšení nenasvědčoval. Ředitelství turnaje se již zabývalo alternativou anulování všech výsledků a přesunutí celé akce na nejbližší náhradní termín. Proti tomuto rozhodnutí se překvapivě odvolalo doposud suverénně vedoucí družstvo v sestavě Peter a Honza (objektivně nutno dodat, že kapitánka Jana se protestů nezúčastnila). Během zasedání odvolací komise se zázračně vyčasilo a zbylých šest družstev mohlo dokončit poslední disciplínu ještě za světla. Při následném vyhlášení za zvuků We Are The Champions se odkryla správná celodenní taktika našeho družstva, jelikož nejhodnotnější cena se shodou okolností udělovala právě za 5. místo.  

K večernímu posezení se připojila úspěšná výprava reprezentující nás na turnaji v Červeném Kostelci. Jurovi se v letošním třetí vzájemné dvouhře konečně podařilo porazit Tomáše Kábrta a Bóďa s Petrem obsadili 2. místo ve čtyřhře.

Pamětliv si drobného loňského zaváhání, navýšil jsem pro letošek zásoby piva. Lehce před půlnocí podruhé zasyčelo, a tak jsem bez zbytečných průtahů narazil další stovku. V tu chvíli nás bez jediného loku čerstvého moku opustil největší kritizátor loňského logistického zakolísání a ponechal čtyři statečné v jejich odvážném, avšak předem marném boji s přesilou.

Letní vrchol je tedy úspěšně za námi a potěšitelné je i to, že hned následující dny se vehementně vrhli do tréninku vstříc dalšímu ročníku téměř všichni členové družstev skončivších na 7. a 8. místě (pouze Petr H. nebyl doposud v areálu přítomen), aby uspěli v tvrdé konkurenci. (24.8.2014)

(mnohdy akrobatické zákroky účastníků ve fotogalerii)

Kolotoč celostátních tenisových turnajů se naplno roztočil a velice úspěšně do něho naskočili i naši hráči (-ky). První navštívenou destinací se pro dospělé stal minulý víkend Červený Kostelec. K Jirkovi s Petrem byl singlový los značně nepřívětivý a v supertiebreaku debla chybělo k vítězství 1. kola jenom pár míčků. Bohatou účastí našich děvčat jsme umožnili konání jednoho z mála turnaje žen, což se nakonec vyplatilo. Bára s Míšou dle zpravodajství nezávislých zdrojů předvedli výborný výkon a ve finále debla své soupeřky (D. Kozáková, T. Macková) v pohodovém zápase porazily zcela přesvědčivě 6:0, 6:1. K tomuto historickému úspěchu obě přidaly i 3. místo ve dvouhře. Po převzetí prize money začala děvčata vážně uvažovat o přestěhování do Monaka, ale jelikož je do podání daňového přiznání relativně čas, celou situaci ještě zváží.

O pár kilometrů severněji, v klubovém teritoriu Prezidenta VčOTS a člena VV ČTS v jedné osobě p. R. Z., bojoval ve stejnou dobu se svými soupeři Kuba. Letošní medailovou sbírku rozšířil o 2. místo ve čtyřhře starších žáků. Ve dvouhře navíc získal cenný skalp vítězstvím nad B. Lukášem ze Dvora Králové. Ve čtvrtfinále již nestačil na Š. Bauma ze Sparty.

Pozitivní naladění se přeneslo i do následujících dní. Tentokrát již v úterý se narazil sud, v dohrávce 1. RTL jsme porazili vedoucí Týniště, do tréninkového procesu se zapojili další hráči a koncem týdne zahájili benjamínci tvrdou přípravu směřující k úspěšnému účinkování ve 3. lize.

O víkendu, navzdory tropickým podmínkám hrozícím kolabováním, jsme se opět v hojném počtu rozjeli po oblastních tenisových arénách. Po delší pauze vyvezl Tománek na turnaj Denisu a ta nezklamala. Zdolala dvě výše žebříčkově postavené hráčky a v České Třebové se mezi dorostenkami umístila ve dvouhře na 3. místě. Stejné umístění, ale ve čtyřhře, vybojoval Bóďa za mé spoluúčasti v Třebechovicích. Čtvrtfinále, hrané v příjemnějších podvečerních podmínkách, nabídlo navíc bratrské kvasinské derby Noskovi – Šremrovi. Jelikož to však byl již náš třetí letošní zápas, jeho výsledek se bohužel do oddílového žebříčku nezapočítává.. Ve dvouhře byl blízko velkého úspěchu Petr, ale v nedělním maratonu podlehl v boji o semifinále 6:7 5:7 J.Gerhardtovi. Potěšitelné byly v sobotu i neděli návštěvy našich fan klubů. Povzbudit (se) přijel Michal s děvčaty, Martin bez děvčat, Míša s Mírou a Jirka s Andrejkou, jíž jistě pohled na mužský tenis obohatil tenisový rejstřík. Pokud ne, tak to nic nemění na tom, že účast na turnaji mladších žákyň na TC Hradec Králové proměnila ve své další vítězství. Ve finále porazila 1. nasazenou hráčku A. Abrahámovou z LTK Teplice 6:3 6:1 a k tomu přidala i 2. místo ve čtyřhře.

Je příjemné konstatovat, že stále ještě na počátku léta je letošních úspěchů našich hráčů podstatně víc, než obvyklý počet čárek na Michalově konzumačním lístku a to už je hodně slušný počin. (28.7.2014)

Přelom července a srpna byl logicky pro většinu členů klubu obdobím užívání si dovolených převážně ve vybraných rezidencích Chorvatské a Třeboňské Riviery. Na tuzemských polích vrcholily žně a v bohaté sklizni pokračovali i naši hráči.

Nejpilnější sběratelkou úspěchů byla Andrejka, zvítězivší ve dvouhře i čtyřhře na turnaji mladších žákyň v Litomyšli. Sbírku trofejí rozšířila na turnaji v Hradci Králové ziskem dvou 2. míst a má tak nakročeno k velice slušnému umístění na CŽ. Celkovým vítězstvím ve dvouhře st. žáků se může pochlubit i Kuba Ponku, který porazil všechny své soupeře v České Třebové a zaznamenal tak letos již druhý turnajový triumf. Pro letošní první deblový úspěch v podobě 3. místa si dojeli Jura s Petrem na nejdelší tenisový kurt na světě do Velkých Opatovic, kde navíc získali pro účast na našem turnaji tamějšího ředitele turnaje a mého budoucího soupeře v 1. kole C. Burgeta. Ale to jsem předběhl v čase, jelikož vrchol profitenisové sezóny, celostátní turnaj mužů na domácí antuce se teprve blížil.

Již od minulé neděle jsme se na tuto akci v hojných počtech svědomitě připravovali téměř denně do pozdních nočních hodin. I přes nabitý program se ve čtvrtek dokonce našla chvilka na trénování a v pátek na menší brigádu. Sobotní ráno nám „zpříjemnil“ poměrně silný déšť, donutivší nás předvést v akci vysoušecí válec, což byl jistě pro některé účastníky doposud používající ruční, případně čekací technologii zážitek. Turnajovým hitem se ovšem stala digitální počítadla skóre, průběžně informující hráče i diváky o stavech na jednotlivých kurtech, ať už na světelné tabuli, či přímo v mobilech.

O body do žebříčku nebo aspoň o žízeň přijelo bojovat 22 tenistů reprezentujících rozsah od 2. ligy přes divizi až po soutěže neregistrovaných. Již od úvodních kol bylo možno sledovat zajímavé a kvalitní tenisové bitvy, z nichž do semifinále prošli T. Elísek (ŽLTC Brno) a oproti loňsku výrazně se zlepšující polský hráč J. Kubik, pro něhož bylo konečné 3. místo velkým úspěchem. Druhý pár tvořili Bóďa a J. Blažek (TC Dvůr Králové). Po urputném boji v 1. setu a vítězství 7:5 si Bóďa trpělivější a jistější hrou v 2. setu došel do finále.

Soutěž ve čtyřhře byla v sobotu navečer narušena prudkým deštěm a tak bylo nutné přesunout většinu zápasů a dohrávek na nedělní odpoledne. Ze semifinále si postup vybojoval první nasazený pár Elísek, Modrák (Blansko) vítězstvím nad Voborníkem (Chrudim) a Řehákem (Hlinsko). Ve 2. utkání proti nám (já a brácha) nastoupili Honzové (Gerhardt a Ryba) z Č. Kostelce. Oplatili jsme jim 2 měsíce starou porážku z mistráku a ihned zahájili relaxační přípravu na pondělní finálové boje. Ty začaly dvouhrou, a ještě než se stihly zaplnit tribuny, prohrával Bóďa 1:4 a vypadalo to na rychlý proces. Nezbývalo, než přidat na aktivitě, pestrosti a vůli, čímž se mu podařilo dotáhnout set do vítězného tie-breaku. I ve 2. setu musel otáčet nepříznivý stav 3:5, ale nakonec po dvou hodinách udolal nepříjemnou obrannou hru T. Elíska 7:6, 7:5 a potřetí v řadě celkově zvítězil na domácím turnaji. Vzhledem k blížícímu se šeru se po chvilce vyrazilo na finále debla, ale v něm nám v součtu věků téměř o 50 let mladší a rychleji negenerující soupeři nedali šanci. Za stavu 1:6, 1:5 jsem se snažil navrhnout přerušení pro tmu, na což soupeři po chvilce váhání kupodivu nepřistoupili, čímž přerušili po čtyřech letech naši třináctizápasovou vítěznou šňůru na domácích kurtech.

V rámci turnaje probíhal skrytý scauting na posílení družstva benjamínků do 3. ligy neregistrovaných. Nakonec však nezbývá než souhlasit s verdiktem kapitána Tománka, že soupiska už je tak nadupaná, včetně hráčů na čekačce, že by opravdu nikdo přínosem pro tuto dobře šlapající squadru nebyl. (18.8.2014)

Rok utekl přibližně stejně rychle jako finále ženského Wimbledonu a na travnatých plochách mezi kaštany a bistrem opět vyrostlo stanové městečko, nově doplněné o letecký hangár. Všechny lukrativní pozemky tím pádem byly zabrány a na frekventované trase klubovna – bistro a zpět bylo nutno se pohybovat s nejvyšší ostražitostí a bdělostí.

Pro soustředění bylo osloveno a vybráno 14 dětí, což byl při průměrném výskytu osmi trenérů ideální počet pro intenzivní dvoufázové tréninky. Ti co ještě před pár lety byli trénovanými, nyní stáli na druhé straně sítě a věnovali se svým následovníkům. Zejména tréninkové metody pana trenéra Moriho objevily u dětí přítomnost lýtkových, stehenních i jiných svalů a dočasně vyřadily z provozu i nahrávací stroj.

Každodenní doplňkový program zpestřoval pobyt dětem i realizačnímu týmu a komplikoval situaci nám pracujícím (4-5 hodin spánku opravdu něje bohviečo). Úterní večerní stezka odvahy řady účastníků nezredukovala, a tak mohli všichni ještě plni energie absolvovat ve středu fyzické testy. Po odpoledním tréninku byl již na mnohých vidět úbytek sil, a tak čtvrteční návštěva tenisového mistrovství republiky přišla vhod. Na odpoledním tréninku již byla tato zkušenost znát. Téměř všichni se začali po kurtech daleko intenzivněji pohybovat. Večerní posezení zpříjemnilo kytarové duo Petr a Vašek, doprovázené amatérským pěveckým sborem (sice nás moc nebylo, ale o to více vynikly jednotlivé sólové výstupy). Také páteční večer byl věnován kultuře a poznání. Během grilování se zájemci mohli dozvědět spoustu informací o Mexiku, shlédnout fotografie z různých koutů této země, na závěr si přiťuknout tequilou s paní Ednou (pouze starší 18 let) a na památku si odnést vůni jejího parfému.

Pro sobotu nás někteří účastníci opustili. Bóďa vyrazil do Ingolstadtu bojovat o postup do Bayernligy. Soupeřem jim byl taktéž doposud neporažený hostující tým. Nerozhodné skóre po osmi zápasech dávalo stále stejnou šanci oběma. V rozhodujícím deblu byli nakonec domácí šťastnější a po výhře 12:10 v supertiebreaku mohli začít slavit. Kuba Ponku zahájil blížící se přechod do dorostenecké kategorie vyhraným 1. kolem v Novém Bydžově a Andrejka Tobišková se stala celkovou vítězkou turnaje ml. žákyň v Trutnově, ačkoliv zejména v sobotu ji pořádně bolely nohy.

Doufejme tedy, že i další účastnící soustředění zúročí čas na něm strávený ke své spokojenosti i ke spokojenosti těch, kteří se jim šest dní věnovali. (7.7.2014)