Rok utekl přibližně stejně rychle jako finále ženského Wimbledonu a na travnatých plochách mezi kaštany a bistrem opět vyrostlo stanové městečko, nově doplněné o letecký hangár. Všechny lukrativní pozemky tím pádem byly zabrány a na frekventované trase klubovna – bistro a zpět bylo nutno se pohybovat s nejvyšší ostražitostí a bdělostí.

Pro soustředění bylo osloveno a vybráno 14 dětí, což byl při průměrném výskytu osmi trenérů ideální počet pro intenzivní dvoufázové tréninky. Ti co ještě před pár lety byli trénovanými, nyní stáli na druhé straně sítě a věnovali se svým následovníkům. Zejména tréninkové metody pana trenéra Moriho objevily u dětí přítomnost lýtkových, stehenních i jiných svalů a dočasně vyřadily z provozu i nahrávací stroj.

Každodenní doplňkový program zpestřoval pobyt dětem i realizačnímu týmu a komplikoval situaci nám pracujícím (4-5 hodin spánku opravdu něje bohviečo). Úterní večerní stezka odvahy řady účastníků nezredukovala, a tak mohli všichni ještě plni energie absolvovat ve středu fyzické testy. Po odpoledním tréninku byl již na mnohých vidět úbytek sil, a tak čtvrteční návštěva tenisového mistrovství republiky přišla vhod. Na odpoledním tréninku již byla tato zkušenost znát. Téměř všichni se začali po kurtech daleko intenzivněji pohybovat. Večerní posezení zpříjemnilo kytarové duo Petr a Vašek, doprovázené amatérským pěveckým sborem (sice nás moc nebylo, ale o to více vynikly jednotlivé sólové výstupy). Také páteční večer byl věnován kultuře a poznání. Během grilování se zájemci mohli dozvědět spoustu informací o Mexiku, shlédnout fotografie z různých koutů této země, na závěr si přiťuknout tequilou s paní Ednou (pouze starší 18 let) a na památku si odnést vůni jejího parfému.

Pro sobotu nás někteří účastníci opustili. Bóďa vyrazil do Ingolstadtu bojovat o postup do Bayernligy. Soupeřem jim byl taktéž doposud neporažený hostující tým. Nerozhodné skóre po osmi zápasech dávalo stále stejnou šanci oběma. V rozhodujícím deblu byli nakonec domácí šťastnější a po výhře 12:10 v supertiebreaku mohli začít slavit. Kuba Ponku zahájil blížící se přechod do dorostenecké kategorie vyhraným 1. kolem v Novém Bydžově a Andrejka Tobišková se stala celkovou vítězkou turnaje ml. žákyň v Trutnově, ačkoliv zejména v sobotu ji pořádně bolely nohy.

Doufejme tedy, že i další účastnící soustředění zúročí čas na něm strávený ke své spokojenosti i ke spokojenosti těch, kteří se jim šest dní věnovali. (7.7.2014)

Od počátku května toužebně očekávané příjemné tenisové počasí si ještě do podhůří Orlických hor cestu nenašlo (pro jistotu připomínám souřadnice: latitude='50.205449' longtitude='16.251608'), a už nám zbývá souboj pouze s jedním soupeřem. O většině sestupujících i postupujících je v námi sledovaných soutěžích již víceméně rozhodnuto, a tak si lze zápasy posledního kola užít a odehrát je již bez nervů a v pohodě.

K tomuto stavu jsme ovšem měli ještě v sobotním chladném ránu poměrně daleko. Bóďa se na kurt sotva dobelhal, naštěstí ho soupeř z Nového Bydžova během zápasu ke sprintům moc nenutil a často stačilo k balónu doskákat po jedné noze. Jura se nedokázal opakovanými výpady probít přes protivníkovu čínskou obranu a Petrovi rozespalé úvody utkání se již stávají tradicí. Jelikož ani Denisa neměla vždy vše pod absolutní kontrolou, jak jsme si představovali, byl výsledek dlouho v pozici tenisového míčku levitujícího nad sítí a přemýšlejícího o místě dopadu. Naštěstí za stavu 1:4 v 1. setu Péťa přeřadil na vyšší rychlostní stupeň a nezadržitelně se řítil pro důležitý 4. singlový bod, znamenající klid před deblama. Vítězství 6:3 znamenalo jistotu záchrany a zároveň důvod pro menší oslavu, jíž se mohl aktivně zúčastnit stále lehce zdravotně indisponovaný, avšak co by majitel dvou sudů spokojený, pan Michal.

Víkendové výsledky ostatních našich družstev již tak příznivé nebyly a jasně ukázaly, že po vcelku úspěšné desetiletce procházíme nyní v žákovských kategoriích větší, nejen herní krizí. Uvidíme, jestli se v příštích letech situace zlepší s příchodem letošních babytenistů, kteří sice podlehli ve čtvrtfinále ve Dvoře Králové, ale pokud by měli možnost odehrát celou sezónu kompletní, bylo by jejich konečné umístění rozhodně lepší. (22.6.2014)

Poslední kolo soutěží družstev připadlo již na prázdninový termín, což se projevilo množstvím překvapivých výsledků, či neodehraných zápasů ve všech mládežnických kategoriích. Možná by si příště čelní představitelé tenisového svazu měli na Ministerstvu školství (s nímž úzce spolupracují) zjistit termín vysvědčení a žákovské soutěže neplánovat do období, kdy už jsou děti na táborech, či u moře.

Jelikož víkendové zápasy našich týmů již nikterak výrazně nemohly ovlivnit sestupy či postupy tabulkou, nehrozily žádné inkfartové stavy a navíc jsme měli pohodové soupeře. Po dvou letech dorazili k utkání na „hrachoviště v pralese“ Třebechovice, vedené šedým vlkem Tomášem. Vzhledem k úctě, kterou k němu chováme, jsme mu odpustili absenci kapitánské pásky i registračních průkazů. Taktéž nahlášení mužských deblů po časovém limitu jsme přešli téměř mlčky, pouze s drobnými výhradami, a to za stavu 3:4 pro soupeře! Fyzický nátlak na našeho kapitána (viz. foto), hrozící inzultací, byl řešen pouze slovním napomenutím. Přehlíželi jsme i jeho laškování s domácími fanynkami. A jakého se nám dostalo vděku? Za stavů 5:2 a 5:1 dokázal vyburcovat všechny spoluhráče ke zvratům a obě čtyřhry vyhrát. To byla odplata za naši shovívavost a benevolenci a asi i herní nemohoucnost. Pozápasový rozbor, probíhající již tradičně do půlnočního zvonění, odkryl některá zajímavá fakta, díky nimž zkusíme příští rok ovládnout soutěž babytenistů. I tam se hraje pouze na jeden set, což by nám přineslo bezpečnou výhru 6:3. Škoda, že toto zjištění nebylo učiněno ještě před podpisem zápisu, třeba by nám Tomáš uvěřil, že před posledním kolem došlo ke změně soutěžního řádu a započítává se pouze 1. hraný set.

Takto jsme se v konečné tabulce usadili na nesestupové 6. pozici, ale určitě máme primát v počtu hráčů, kteří za nás v průběhu soutěže nastoupili. Tato pocta připadla devíti mužům a pěti ženám. Pro soupeře jsme se tak možná stávali nečitelnými a občas to nějaký ten bodík zplodilo. Umístění družstev v ostatních kategoriích byla obdobná. Dorostenci po porážce v Náchodě skončili na 5. místě. Starší žáci obsadili sestupové 7. místo a mladší žáci se umístili na 4.

Družstva máme pro letošek odbytý, nepočítám-li dohrávky lig neregistrovaných (je to sice na samostatný článek, ale aspoň krátká zmínka o našich benjamínkách a jejich vítězném tažení vstříc 3. lize) a už můžeme pomalu řešit, kdo a co, s kým a čím budeme hrát příští rok. (29.6.2014)

O uplynulém víkendu proběhly zápasy 5. kola krajských soutěží. Celkem 4 naše družstva mohla využít výhodu domácího prostředí (což se povedlo pouze dorostu v derby s Rychnovem 7:2) a zbývající dvě čekala výprava do naší oblíbené destinace nacházející se mezi Babiččiným údolím a Jestřebími horami.

Optimální sestava áčka na tento souboj se na základě různých matematických modelů pilovala již s několikatýdenním předstihem, bo sme nechtěli udělat ostudu. V posledních dnech však došlo k sérii nepříjemných úrazů. Michal pata, Jirka špička, Bóďa celá noha. Nicméně při ranním odjezdu jsme se sešli téměř kompletní. Cestou jsme ještě u hájovny nabrali nečekaně zaspavšího Michala a takto posílený kádr se vydal pod vedením svého kapitána (viz. foto) čelit doposud neporaženému soupeři. Krátká předzápasová rozehra Jirky a Bódi otestovala jejich mobilitu, zatímco třetí postižený již testoval kvalitu produktu z blízkého Náchoda. Touto změnou značky oproti loňskému roku jsme byli lehce zaskočeni, avšak po počátečních rozpacích jsme myslím na tomto poli odvedli kus slušné práce.

I na kurtech se zpočátku vyvíjelo vše v náš prospěch. Bohužel pouze Tomáš, jako jediný, nepochopil od 2. setu úlohu slušného hostitele. Stav 3:3 po singlech znamenal již lehké odchýlení od vytýčeného plánu a nutnost drobnějšího experimentíku při deblech. Sázka na risk však nevyšla, ale i tak jsme se po porážce 3:6 vydali na zpáteční cestu vcelku s dobrou náladou.

To už jsem však měl podrobné informace o výskytu dalšího z hojné řady mechovských buranů v našem areálu. Již 45 minut před začátkem zápasu našich babytenistů s TC HK slovně zaútočil na v klubovně v poklidu po páteční rockové zábavě odpočívající a nic zlého netušící Janu a Martinu. Výhrady se týkaly přeháněk („proč mě nikdo nevolal, že v Kvasinách leje!“), kaluží na kurtech („na tom blátě hrát nebudem!“), nepřítomnosti našeho vedoucího („jak to, že tady není, když se má za ¾ hod. hrát!“), a když se po chvilce přidal jeho nevrlý, tříminutovým čekáním na pivo, pobouřený kolega („jak to, že vám pění pivo!“), byla idylka příjemného sobotního dne v háji.

Zápas nakonec začal ještě o 10 minut dříve (i na tom „bahně“), ale atmosféra byla nadále hustá. Bohužel i mi jsme projevili svoji „blbost“, když jsme pana „chytrého“ před čtyřhrama za stavu 2:2 upozornili na špatně nahlášené sestavy a nebezpečí skreče při schvalování výsledků. Zasloužená pochvala nás neminula. „To jste to prokaučovali“ – loučil se s námi s pocitem vítěze a hrdiny dne, avšak pravděpodobně netušíc, že i přes porážku postupují do čtvrtfinále naše děti.

To byly dva sobotní tenisové zápasy, zcela rozdílných kategorií, úrovní, ale také bohužel diametrálně rozdílného chování. Blbý je, že jeden narušenec dokáže negativně ovlivnit pohled na zbývající, bezproblémové členy družstva. (15.6.2014)