V sobotu 12. listopadu vygradovala bowlingovým šampionátem společenská část letošní veleúspěšné tenisové sezóny.

Papírová vyrovnanost (pýcha mnou dmula, jak se mi to podařilo poskládat) všech osmi tříčlenných družstev vydržela zhruba půl hodiny. A to ještě jenom díky tomu, že před závěrem úvodních nasazovacích bojů došlo ke kolapsu počítačové sítě. Tím byly veškeré více či méně hodnotné průběžné výsledky vynulovány a začínalo se znovu.

Bez ohledu na tento drobný kolaps si nejlepší výchozí pozici do play-off vykoulel Mišák, podporován Janou a Věrou. Tato dobře šlapající trojka se tímto pasovala do role největších favoritů. V souboji o postup do finále odrazili těsně nepříjemně dotírající Petra s Majkou a Vaškem (nakonec 7. místo). Ve finálové bitvě bohužel pokračoval lehce sestupný trend jejich výkonnosti, ale i s konečným 3. místem zavládla spokojenost.

Velice nenápadně naopak výsledkově stoupala Martinova družina s Míšou a Zdenkem. V nervydrásajícím vyřazovacím souboji s Morim, Alicí a Honzou skončil jejich litý boj remízou a o postupu do finále musela rozhodnout náhlá smrt. Nervozita stoupala, pětkrát byla složena osmička, a pouze Zdendova pevná ruka při závěrečné devítce otevřela cestu do velkého finále. V něm sváděli až do konce vyrovnaný boj o vítězství, jež jim nakonec uniklo jen o 14 kuželek.

Vyrovnanými týmovými výkony se v průběhu všech tří kol prezentovalo Jirkovo družstvo, jemuž kvalitními výkony sekundovala Jana a Míra. No a když ve finále Jirka ustřelil na 186 (zároveň výkon večera), bylo o majitelích zlata jasno. Pro všechny to navíc bylo premiérové vítězství.

Ještě vyrovnanějšími výkony se prezentovalo trio Martin, Martina, Ládínek. Jejich rozdíl mezi nejlepší a nejhorší hrou sice činil obdivuhodných 7 kuželek, avšak při nejlepší vůli to na hodnotnější než 8. místo nestačilo.

Poslední semifinálový souboj mezi sebou svedla družstva oživena bowlingovými panici. Gábina sice měla nějaká čísla nahlášena (88, 62, 86), ale stále se pohybovala mimo koridor (102, 43, 69) a jelikož ani Zdenda s Peterem nebyli na rozhodující zápas v optimální formě, mohl zažít pocit vítězství novic v našem týmu (ještě Martin a já) Honza (dříve Radka). Svými výkony se již nyní v historické tabulce průměrů zařadil do TOP 30 (v konkurenci 51 účastníků) a nám pomohl k celkovému 4. místu.

Za povšimnutí stojí celková stoupající kvalita všech zúčastněných. Jestliže před turnajem činil průměr na jedince 106,9, tak v rámci sobotního večera stoupla hodnota každému na 113,1 a to už je dost slušný.

Tímto byly završeny akce roku 2016 a je otázka, jestli rok 2017 zahájíme 1. smečí nebo Ukončením sezóny?

(foto ze stupňů vítězů nemám k dispozici, tak aspoň pohled na areál z 12.11.2016)

9. ročníku smíšeného šestiboje trojic předcházel hektický týden, obohacený o zvýšené množství různodůvodových omluvenek. Olympionici byli unaveni z Ria, hokejisti již ladili formu na Světový pohár a tenistky by se dostatečně neaklimatizovali po zrychleném přesunu na US OPEN. Přesto se nakonec podařilo sehnat a aktivně zapojit pět mladých talentovaných sportovců, ochotných zakomponovat do svého náročného programu účast na této prestižní akci. Šestým nováčkem (zatím tedy pouze v roli náhradníka) se stal 21. narozeniny slavící Péťa (počítáno ve dnech). Jelikož výkony svého táty, dědka ani babky moc nekomentoval, asi s nimi moc spokojenej nebyl.

Ačkoli se oproti loňsku z jedné čtvrtiny obměnilo startovní pole, podařilo se Barušce si z losovacího zařízení opět neomylně vytáhnout Kláťu. Ještě více si zašpásovala Radka, jenž již třetí rok po sobě vyžrebovala k Peterovi Honzu. Kluci prostě bez sebe nemohou být a už se společně těší na příští rok.

Složení jednotlivých osmi týmů avizovalo maximální vyrovnanost pro celkové pořadí. To se potvrdilo i tím, že každá z úvodních pěti play-off disciplín měla jiného (mnohdy překvapivého) vítěze a závěrečné hody na koš výrazně zamíchaly konečným pořadím. Vítězství neopakovatelným způsobem vystřílel pro své družstvo Bóďa (+ Bára + Kláťa), zatímco dosavadní leadeři (Jana, Jirka, Tomáš) klesli na 3. místo. Při shodě bodů bralo stříbro díky lepšímu výkonu v doplňkové sedmé disciplíně trio Míša, Tomáš, Míra. Loňští obhájci Peter s Honzou (+ Radka a Jana) zůstali těsně pod bednou čtvrtí. Pro určení 5. místa nerozhodla ani sedmá disciplína, a tak se poprvé v historii dostalo i na osmou. Očním přezkoumáním jsem objektivně vyhodnotil a po pečlivém uvážení zremizoval oběma kapitánkám vítězství o prsa, čímž byla definitivně stvrzena plichta.

Celodenní boje v tropických podmínkách důkladně prověřily fyzickou zdatnost účastníků, z nichž ti nejschopnější pokračovali v aktivní činnosti až do časných nedělních hodin.

(fotografie ve fotogalerii zachycují průběh akce do okamžiku, než se mi porouchal fotoaparát)

V sobotu 3. září vyvrcholila finálovým turnajem letošní sezóna smíšených babytenisových družstev. Ve výběrovém řízení na pořadatele této akce jsme uspěli (poměr hlasů mi není znám), a tak jsme již od časných ranních hodin, na čím dál tím více přeplňovaném parkovišti organizovali a vítali účastníky.

Systémem dlouhodobé části ve skupinách, přes krajská čtvrtfinále a semifinále se z počátečních 43 týmů probojovala do závěrečných bojů družstva TO TJ Svitavy, Pernštýn Pardubice, T-C DTJ Hradec Králové a poprvé v historii i TK Kvasiny v sestavě s Martinem Holubem, Tomášem Jůdlem, Honzou Noskem, Eliškou Plašilovou a Bárou Ševcovou. Už toto byl pro nás a naše žluťásky úspěch, který jsme pro letošní rok neměli ani v těch nejsmělejších plánech. Rozhodně jsme však v domácím prostředí nechtěli skončit poslední, a tak jsme se snažili připravit děti co nejlépe.

Semifinálovým soupeřem byli kluci z Pardubic. Roli papírových favoritů hravě zvládli (i když to občas měli zbytečně usnadněné) a zvítězili lehce 6:0. Blízko k čestnému bodu měli v deblu Martin s Tomášem. V nádherné bitvě bohužel nevyužili ani jeden ze dvou mečbolů (chyběly snad 3 centimetry), ale dokázali si i nám, že jsou schopni hrát vyrovnané zápasy s těmi nejlepšími. Ve druhém semifinále si hráči Svitav hravě poradili s dětmi z Hradce 6:0 a nekompromisně vykročili za svým cílem.

Zápasy o titul nabídly několika desítkám diváků vyrovnanější zápasy, ale větší kvalita na straně Svitav se projevila. Po vítězství 5:1 získali 1. místo a postup na Mistrovství České republiky.

Domácí i hradečtí fandové v těchto chvílích stále ještě s napětím sledovali protahující se dramatický souboj o 3. místo. Po dvouhrách jsme drželi nadějný smírný stav 2:2 a o něco málo lepší výchozí pozici před rozhodujícími čtyřhrami. Martin po výborném výkonu porazil svého soupeře 6:1, Tomáš v klíčovém utkání otočil stav z 0:3 na 4:3, což jeho protihráč neunesl a zápas skrečoval. Krůček od podobného kousku byla Eliška. Z 0:3 na 4:3, ale tentokrát se soupeři podařilo otočit na 4:6. Honza podlehl 1:6, ale pro eventuální remízu byl každý získaný gem strašně důležitý. Ve čtyřhře jsme vsadili vše na jednu kartu – vysoké vítězství Tomáše a Martina. Jejich hra nebyla tentokrát tak bezchybná (možná nervozita, možná ubývající síly), ale přesto vydřeli vítězství 6:4. V tu chvíli jsme však už měli 3. místo zajištěné díky zcela nečekanému vítězství našich děvčat. Eliška s Bárou bojovaly s nadšením a bez nervů. S takovým výkonem a výsledkem 6:1 jsme nikdo nepočítali. Celkové vítězství 4:2 zajistilo našim dětem 3. místo ve východočeské oblasti a neoficiální 1. místo v Královehradeckém kraji.

A pak už se mohlo slavit. A slavilo se. A za rok si to snad zopakujeme.

Všechny děti i rodiče zaslouží pochvalu, že během prázdnin nelenošili, poctivě trénovali a jezdili na turnaje, za což byli nyní náležitě odměněni. Dále díky všem, kteří pomáhali při organizaci a zajištění této povedené akce.

(foto ve fotogalerii 2016)

Polovina turnajově nejplodnějšího období je fuč a sklizeň úspěchů některých našich hráčů je řečí teenagerů mrtě hustá.

O pravidelný přísun na své konto se i nadále staré především Tomáš Polívku. V dorostenecké kategorii se na posledních třech turnajích probojoval vždy do finále obou disciplín. Zatímco z Třebechovic si dovezl dvě stříbra, v oblíbené Jaroměři získal vítězný double.

Vrcholem červencového programu se stal turnaj v Kvasinách. Los zprvu pro Tomáše nevypadal zcela ideálně, ale postupně se probojovával dál a dál, až se mu v nedělním odpoledním finále postavil do cesty Jorgos Morfonios (Agrofert Prostějov). V 1. setu už to vypadalo na pořádnej kartáč, ale v závěru se Tomáš začal víc a víc prosazovat v nekonečných, fyzicky náročných výměnách. Set sice nezachránil, ale tuto převahu si přenesl i do 2. a 3. setu. V něm za stavů 4:1 a 5:3 však začal bohužel soupeře hrajícímu v té chvíli se zapůjčenou raketou zvedat i jednoduššími chybami, za které nakonec zaplatil prohraným tiebreakem.

Finále čtyřhry se poté odehrálo po tříhodinovém čekání na přívětivější počasí. Ač nám radary každých 10 minut poskytovaly zaručeně optimistický výhled, realita nás nutila uvažovat o náhradním termínu. Nakonec se ten nahoře slitoval a těsně před 19. hod. se začalo hrát. Podle průběhu úvodního setu neměl mít zápas dlouhého trvání (6:3 – z toho No Ad 4:1), ale jak to v deblech bývá, ve 2. setu se Tomášovi a jeho spoluhráči V. Macura (TC HK) podařilo srovnat skóre. Téměř za tmy a opět se probudivšího deště rozhodoval supertiebreak. Ten byl po celou dobu pod kontrolou páru J. Morfonius, P. Krejčíř (TC HK). Za stavu 9:7 již byli jen krůček od vítězství, ale Tomáš s Viktorem zabojovali a v nervydrásajících výměnách otočili na 11:9, čímž získali vcelku překvapivé vítězství, jež má v současné době hodnotu zhruba dvaceti ulovených Pokémonů.

Výborně pokračovala v prázdninovém turnajovém kolotoči i Andrea Tobišková, jež prodloužila šňůru vítězných singlů na 7, což jí vyneslo celkové vítězství na turnaji ve Svitavách.

Tradičně úspěšní babytenisté absolvovali turnaj v Žamberku. M. Holub vybojoval 3. místo, T. Jůdl vyhrál útěchu a B. Ševcová postoupila do čtvrtfinále, což se ještě podařilo T. Jůdlovi na turnaji v Hradci.

Nyní nás již pomalu čekají přípravy na pořádání turnaje mužů (20.-21.8) a zároveň se budeme chystat na finále východočeského kraje v babytenisu družstev (3. září v Kvasinách).

(foto: vítězové čtyřhry - zleva V. Macura, T. Polívka)