Po výsledkově tristním 1. kole nebylo dvakrát o čem psát. Oba celky dospělých sváděly vyrovnané boje se svými protivníky, leč v obou případech to stačilo pouze na porážku 4:5. I tak se obě pozápasová sezení nesla v optimistickém duchu (zvlášť, když bělohradské klobásy šli na Jardu). Také dorost a ml. žactvo podlehli shodně 3:6, ačkoliv u žáků byla vidina vítězství poměrně reálná. Kapitánský tandem babytenistů nejspíše (už to nikdy nezjistíme) trochu prokaučoval závěrečné čtyřhry a tak pouze minitenisté jedním vítězstvím alespoň trochu zmírnili neradostnou bilanci.

To 2. kolo už byla jiná káva. Do Kvasin zavítal jeden z přímých soupeřů v boji o záchranu Dynamo HK. Poprvé se letos v našem družstvu představili čerstvé posily Hanka a Rosťa a společně se všemi ostatními předvedli výborné tenisové výkony vedoucí k jednoznačnému vítězství 9:0. Konec souboje si už mohli vychutnat (a že se vychutnávalo dlouho) i hráči béčka, kteří sice lepili svoji sestavu na poslední chvíli, ale přesto přivezli ze Svitav cenné vítězství 5:4. Rozhodnutí padlo ve 3. setu závěrečné čtyřhry, kterou psychicky odolní Mišák s Morim zvládli 7:5. Babytenisté hráli tentokrát doma pod drobnohledem, čímž se eliminovaly jakékoliv přehmaty a výsledkem bylo vítězství 4:2. Jinak tedy zasluněnou sobotu lehkým mráčkem zastínili pouze starší žáci porážkou 0:9 na TC HK B.

Neděle opět přinesla více pozitiv. Mladší žactvo sice prohrálo ve Dvoře Králové 3:6, ale s výkony většiny dětí panovala v realizačním týmu velká spokojenost. Dorostenci využili příležitosti v souboji s Dynamem HK a vítězstvím 5:4 učinili důležitý krok k záchraně. Minitenisté tentokrát vyhráli oba své zápasy a z 1. místa ve skupině postupují do dalších bojů.

Na kurty se vlezle a neodbytně vkradl podzim a na ideální tenisové podmínky letošního léta (i když občas bylo teplo a svítilo sluníčko) už můžeme jenom vzpomínat. Prázdniny jsou každoročně obdobím, které rozděluje tenisty (hlavně mládežnické) na dva tábory. Účastníky toho prvního jsme od soutěží, případně od soustředění, v následujících dvou měsících na kurtech již neviděli (o turnajích ani nemluvě) a ti druzí naštěstí pochopili, že se na dva měsíce opravdu vysadit nedá. Potěšitelný je počet turnajů, kterých se tito naši svěřenci zúčastnili (i s vědomím, že není důležité zvítězit). Přesně to spočítané nemám, ale nad třicet různých akcí jsem se dostal. Převážně v regionálních tenisových destinacích nás reprezentovalo a smysl našemu trenérskému úsilí dalo 14 dětí a také 8 dospělých. Příjemným bonusem je zisk 13 titulů, dvou 2. míst a dvanácti „bronzů“.
Srpnový turnaj mužů O kvasinský půllitr letos proběhl v naprosté pohodě. I při maximálním počtu účastníků (a to ještě chyběl tenisový matador Tomáš Černý, dávající přednost výše posazenému turnaji – v Rokytnici), nebylo třeba i díky absenci vysíračů, řešit žádné ptákoviny. Tříseťáků se urodilo jako šafránu (pouze dva, z toho jedno domácí derby), takže to i přes deštěm způsobenou prodlevu na startu docela odsejpalo. Škoda jen, že se v nedělním semifinále rozplynul sen o ryze kvasinském singlovém finále, které se po rozlosování jevilo vcelku reálně. Ve vlastním finále Bóďa vždy na úvod setů lehce zakolísal, což ho (i nás) nakonec stálo objemnější odměnu, a tak se po vítězství 6:1 6:2 musel spokojit pouze s její šedesátinovou hodnotou.
Následující sobota byla zasvěcena všestranně šikovným členům. Jubilejní desáty ročník míčového šestiboje neoplýval tentokrát kvantitou, však kvalita byla neoddiskutovatelná. Šest smíšených trojic (případně čtveřic) si užívalo celodenní pohodu a předvádělo ty nejroztodivnější kreace při krocení kulatých nesmyslů na antuce, v písku i na umělce. Zvlášť nohejbal nabízel rozsáhlému mediálnímu štábu zajímavé, mnohdy svůdné pózy aktérů (myšleno našich děvčat). Stinnou stránkou celé akce byla ztráta basketbalového míče. Bohužel, vybuchl pouhých 59 hodů před koncem disciplíny a musel být nahrazen modernějším modelem (a že to tam s ním Martinovi padalo – 7 z 9 – to už je na pozvánku do NBA). Hody daly definitivu celkovému pořadí a potvrdily korunovaci týmu kapitánky Báry (+ Martin, Milan, Tomáš). Nejbližším pronásledovatelům (Jana, Tomáš, Honza) se závěr zcela nevydařil (vliv na to mohly mít i průběžné zprávy z Brna, kde Sparta prohrávala). O umístění zbytku startovního pole (na 3. – 5. místě) musela rozhodovat tradiční sedmá disciplína. Její favorité se vyprofilovali již při losování, a ačkoliv počáteční výsledky ve sportovních kláních tomu nenasvědčovaly, nakonec větší počet čárek v bistru katapultoval Mišáka s Kláťou st. a novickou Zuzkou na bednu. Poslední tropická noc letošního roku prodloužila příjemný den (ani závan ze zapomenutých botek dvou nejmenovaných účastníků ani půlnoční, jemně deštivá bouřka ani upřesnění pohlaví Mišákova potomka, ho nemohly pokazit) a vytvořila důstojné podmínky pro rozloučení s létem.

(fotografie ze všech akcí ve fotogalerii)

Pro zakončení sezóny se podařilo zarezervovat jeden z posledních slunečních dnů letošního roku. Silnější vítr si sice pohrával s účesy účastníků, padající kaštany nebezpečně útočily na lebeční kosti, krátkodobý výpadek dodávky pitné vody vnesl mírnou paniku do řad abstinentů, ale i přes tato úskalí byla stálá pohoda a veselo.

K rannímu rozlosování se dostavilo 34 hrajících členů, někteří pro jistotu o hodinu dříve, a ještě jsme měli v záloze na svoji šanci číhajícího pana Michala. S rozdělením do čtyř skupin a spárováním jsem trošku (spíše více) tápal, neboť pro zkompletování mi stále scházel jeden muž středního věku vybavený slušnými herními dovednostmi, mající kladný vztah k raketě. Až opakovaná fyzická kontrola přítomnosti odhalila chybějící jméno v seznamu, což bylo zase vzhledem k Péťově enormní vytíženosti při zprovozňování bistra pochopitelné.

Na kurtech se představila i většina držitelů 43 kvasinských medailových umístění z letošního roku (18x zlato, 6x stříbro, 19x bronz) a tak, ačkoli nešlo ani o výsledky ani o umístění, nebyla o kvalitní výměny nouze. V podstatě o nic nebyla nouze, jelikož Kláťa přispěl sponzorským darem a tak byl spíše nadbytek, se kterým se někteří hrdinně a zvesela prali až téměř do ranních hodin. 

(foto z akce ve fotogalerii)

Počátek července znamenal pro náš areál hektické období. Na 1. července jsme si v lednu naplánovali oslavy 60 let založení klubu, což obnášelo i určité organizační a pracovní nasazení, zejména v posledních červnových dnech. Navíc počasí moc nepřálo, ale do soboty se podařilo vše připravit. Jediné, co se moc nedalo, byl odhad účastníků akce. Zásoby jsme tedy pro jistotu lehce navýšili a čekali. Určitá nervozita panovala také z avízovaného přechodu studené fronty od severozápadu. Očekávání byla bohužel naplněna několika vydatnými odpoledními přeháňkami, které narušily plánovaný program a zhatily některá zpestření. Přesto snad drtivá většina z 87 účastníků (dopočítáno z fotodokumentace) odcházela spokojena, že se, někdy po letech, někdy po dnech setkala s bývalými i současnými členy a díky bohaté sbírce historických materiálů mohla zavzpomínat na své tenisové působení.

Po lehkém nedělním úklidu se areál postupně začal zaplňovat stany, dětským křikem a vůní kýty, kterou jsme dodatečně tepelně upravovali. Začínalo šestidenní soustředění zaměřené na zvýšení tenisového umu dětí a otestování nervové odolnosti trenérů (celkem nás bylo 9). Do náročného procesu se zapojilo 16 dětí (včetně sádrou ošperkované Báry) a hlavní pomocník přes všechno a provokatér kohokoliv Adam. Již od 3. dne byla na mnohých při ranní chůzi zcela zjevně patrná účinnost Moriho zvyšování fyzické kondice. Na záchod tak možná někteří došli později, ale do budoucna se nárůst svalové hmoty určitě neztratí.

Od soustředění si každoročně slibujeme (marně), že připravíme děti na turnajovou část sezóny, a každoročně následně sledujeme, jak naše snaha, energie a čas jdou do … . Letos nám naše úsilí vracejí alespoň babytenisté (a jejich rodiče), kteří s vervou vtrhli na turnajovou šňůru. A ačkoli výsledky v této kategorii nejsou úplně to nejdůležitější a ani je nelze přeceňovat, přinášejí nám povětšinou radost a dávají smysl našemu snažení. 

A o tom, že snaha plody přináší svědčí úspěch našich členek Radky a Jany a jejich partnerů Honzy a Tomáše. Davídkovi a Viktorce přejeme šťastný život a jejich rodičům hodně úspěchů při výchově.