Přípravy na 7. ročník míčového šestiboje tvrdě prověřovaly psychickou odolnost pořadatelů. Ká. Ó. direktem se stala SMS omluvenka jen pár hodin před započetím akce. Při následném odpočítávání, někde mezi čísly pět a sedm, jsem rezignoval na jakoukoliv další aktivitu a vše další ponechal osudu. Následná noční průtrž už byla jenom kapkou vody v moři problémů a tak jsem se jenom „těšil“, co přinese sobotní ráno.
A byl to šok. Blankytně modrá obloha, všichni dorazili (poslední opozdilci měli jenom třičtvrtě hodiny zpoždění) a chtěli sportovat. Nechal jsem tedy nalajnovat i 4. kurt a po drobných kosmetických úpravách doprovázejících losování se všech osm smíšených tříčlenných družstev vrhlo nejprve po panácích a následně i na sportoviště. Ani letošnímu ročníku se nevyhnula novinka a to v podobě smíšeného družstva, kde na pozici mladého, běhavého muže byla nalosována Bára. Na tomto experimentu vydělal Tománek, jenž měl původně slíbené čtyřčlenné družstvo (3 muži + 1 dorostenka), avšak trojka se dvěmi děvčaty mu plně vyhovovala a evidentně svědčila. Toto privilegium si Tománek plně zasloužil, neboť si dovolil přinést pár švestiček ze své zahrádky. Slabší stránka tohoto tria se projevila až při celkovém vyhlašování, kdy při rovnosti bodů rozhodl o konečném 6. místě nižší počet jimi vypitých piv.
Průběhy jednotlivých zápasů byly pohodový, bo si všichni aktéři vzali k srdci moje slova, že jde opravdu jenom o zábavu a naštěstí se nikdo ani nezranil (původní podezření na zlomeninu nosu u Martiny způsobenou tvrdým útokem Petry na síti při nohejbalovém zápase se naštěstí nepotvrdilo a vzniknuvší mírné zakřivení bude minimalizováno plastickou operací). Jenom potvory vosy si pořádně zapíchaly, což jsme na své kůži pocítili s Janou (já dvakrát). S blížícím se vyvrcholením se bohužel začalo kazit počasí. Družstvo kapitánky Věry dokončovalo střelbu na koš již za sílícího deště a pohled za obzory žádnému zlepšení nenasvědčoval. Ředitelství turnaje se již zabývalo alternativou anulování všech výsledků a přesunutí celé akce na nejbližší náhradní termín. Proti tomuto rozhodnutí se překvapivě odvolalo doposud suverénně vedoucí družstvo v sestavě Peter a Honza (objektivně nutno dodat, že kapitánka Jana se protestů nezúčastnila). Během zasedání odvolací komise se zázračně vyčasilo a zbylých šest družstev mohlo dokončit poslední disciplínu ještě za světla. Při následném vyhlášení za zvuků We Are The Champions se odkryla správná celodenní taktika našeho družstva, jelikož nejhodnotnější cena se shodou okolností udělovala právě za 5. místo.
K večernímu posezení se připojila úspěšná výprava reprezentující nás na turnaji v Červeném Kostelci. Jurovi se v letošním třetí vzájemné dvouhře konečně podařilo porazit Tomáše Kábrta a Bóďa s Petrem obsadili 2. místo ve čtyřhře.
Pamětliv si drobného loňského zaváhání, navýšil jsem pro letošek zásoby piva. Lehce před půlnocí podruhé zasyčelo, a tak jsem bez zbytečných průtahů narazil další stovku. V tu chvíli nás bez jediného loku čerstvého moku opustil největší kritizátor loňského logistického zakolísání a ponechal čtyři statečné v jejich odvážném, avšak předem marném boji s přesilou.
Letní vrchol je tedy úspěšně za námi a potěšitelné je i to, že hned následující dny se vehementně vrhli do tréninku vstříc dalšímu ročníku téměř všichni členové družstev skončivších na 7. a 8. místě (pouze Petr H. nebyl doposud v areálu přítomen), aby uspěli v tvrdé konkurenci. (24.8.2014)
(mnohdy akrobatické zákroky účastníků ve fotogalerii)
