Přelom července a srpna byl logicky pro většinu členů klubu obdobím užívání si dovolených převážně ve vybraných rezidencích Chorvatské a Třeboňské Riviery. Na tuzemských polích vrcholily žně a v bohaté sklizni pokračovali i naši hráči.
Nejpilnější sběratelkou úspěchů byla Andrejka, zvítězivší ve dvouhře i čtyřhře na turnaji mladších žákyň v Litomyšli. Sbírku trofejí rozšířila na turnaji v Hradci Králové ziskem dvou 2. míst a má tak nakročeno k velice slušnému umístění na CŽ. Celkovým vítězstvím ve dvouhře st. žáků se může pochlubit i Kuba Ponku, který porazil všechny své soupeře v České Třebové a zaznamenal tak letos již druhý turnajový triumf. Pro letošní první deblový úspěch v podobě 3. místa si dojeli Jura s Petrem na nejdelší tenisový kurt na světě do Velkých Opatovic, kde navíc získali pro účast na našem turnaji tamějšího ředitele turnaje a mého budoucího soupeře v 1. kole C. Burgeta. Ale to jsem předběhl v čase, jelikož vrchol profitenisové sezóny, celostátní turnaj mužů na domácí antuce se teprve blížil.
Již od minulé neděle jsme se na tuto akci v hojných počtech svědomitě připravovali téměř denně do pozdních nočních hodin. I přes nabitý program se ve čtvrtek dokonce našla chvilka na trénování a v pátek na menší brigádu. Sobotní ráno nám „zpříjemnil“ poměrně silný déšť, donutivší nás předvést v akci vysoušecí válec, což byl jistě pro některé účastníky doposud používající ruční, případně čekací technologii zážitek. Turnajovým hitem se ovšem stala digitální počítadla skóre, průběžně informující hráče i diváky o stavech na jednotlivých kurtech, ať už na světelné tabuli, či přímo v mobilech.
O body do žebříčku nebo aspoň o žízeň přijelo bojovat 22 tenistů reprezentujících rozsah od 2. ligy přes divizi až po soutěže neregistrovaných. Již od úvodních kol bylo možno sledovat zajímavé a kvalitní tenisové bitvy, z nichž do semifinále prošli T. Elísek (ŽLTC Brno) a oproti loňsku výrazně se zlepšující polský hráč J. Kubik, pro něhož bylo konečné 3. místo velkým úspěchem. Druhý pár tvořili Bóďa a J. Blažek (TC Dvůr Králové). Po urputném boji v 1. setu a vítězství 7:5 si Bóďa trpělivější a jistější hrou v 2. setu došel do finále.
Soutěž ve čtyřhře byla v sobotu navečer narušena prudkým deštěm a tak bylo nutné přesunout většinu zápasů a dohrávek na nedělní odpoledne. Ze semifinále si postup vybojoval první nasazený pár Elísek, Modrák (Blansko) vítězstvím nad Voborníkem (Chrudim) a Řehákem (Hlinsko). Ve 2. utkání proti nám (já a brácha) nastoupili Honzové (Gerhardt a Ryba) z Č. Kostelce. Oplatili jsme jim 2 měsíce starou porážku z mistráku a ihned zahájili relaxační přípravu na pondělní finálové boje. Ty začaly dvouhrou, a ještě než se stihly zaplnit tribuny, prohrával Bóďa 1:4 a vypadalo to na rychlý proces. Nezbývalo, než přidat na aktivitě, pestrosti a vůli, čímž se mu podařilo dotáhnout set do vítězného tie-breaku. I ve 2. setu musel otáčet nepříznivý stav 3:5, ale nakonec po dvou hodinách udolal nepříjemnou obrannou hru T. Elíska 7:6, 7:5 a potřetí v řadě celkově zvítězil na domácím turnaji. Vzhledem k blížícímu se šeru se po chvilce vyrazilo na finále debla, ale v něm nám v součtu věků téměř o 50 let mladší a rychleji negenerující soupeři nedali šanci. Za stavu 1:6, 1:5 jsem se snažil navrhnout přerušení pro tmu, na což soupeři po chvilce váhání kupodivu nepřistoupili, čímž přerušili po čtyřech letech naši třináctizápasovou vítěznou šňůru na domácích kurtech.
V rámci turnaje probíhal skrytý scauting na posílení družstva benjamínků do 3. ligy neregistrovaných. Nakonec však nezbývá než souhlasit s verdiktem kapitána Tománka, že soupiska už je tak nadupaná, včetně hráčů na čekačce, že by opravdu nikdo přínosem pro tuto dobře šlapající squadru nebyl. (18.8.2014)