O uplynulém víkendu proběhly zápasy 5. kola krajských soutěží. Celkem 4 naše družstva mohla využít výhodu domácího prostředí (což se povedlo pouze dorostu v derby s Rychnovem 7:2) a zbývající dvě čekala výprava do naší oblíbené destinace nacházející se mezi Babiččiným údolím a Jestřebími horami.
Optimální sestava áčka na tento souboj se na základě různých matematických modelů pilovala již s několikatýdenním předstihem, bo sme nechtěli udělat ostudu. V posledních dnech však došlo k sérii nepříjemných úrazů. Michal pata, Jirka špička, Bóďa celá noha. Nicméně při ranním odjezdu jsme se sešli téměř kompletní. Cestou jsme ještě u hájovny nabrali nečekaně zaspavšího Michala a takto posílený kádr se vydal pod vedením svého kapitána (viz. foto) čelit doposud neporaženému soupeři. Krátká předzápasová rozehra Jirky a Bódi otestovala jejich mobilitu, zatímco třetí postižený již testoval kvalitu produktu z blízkého Náchoda. Touto změnou značky oproti loňskému roku jsme byli lehce zaskočeni, avšak po počátečních rozpacích jsme myslím na tomto poli odvedli kus slušné práce.
I na kurtech se zpočátku vyvíjelo vše v náš prospěch. Bohužel pouze Tomáš, jako jediný, nepochopil od 2. setu úlohu slušného hostitele. Stav 3:3 po singlech znamenal již lehké odchýlení od vytýčeného plánu a nutnost drobnějšího experimentíku při deblech. Sázka na risk však nevyšla, ale i tak jsme se po porážce 3:6 vydali na zpáteční cestu vcelku s dobrou náladou.
To už jsem však měl podrobné informace o výskytu dalšího z hojné řady mechovských buranů v našem areálu. Již 45 minut před začátkem zápasu našich babytenistů s TC HK slovně zaútočil na v klubovně v poklidu po páteční rockové zábavě odpočívající a nic zlého netušící Janu a Martinu. Výhrady se týkaly přeháněk („proč mě nikdo nevolal, že v Kvasinách leje!“), kaluží na kurtech („na tom blátě hrát nebudem!“), nepřítomnosti našeho vedoucího („jak to, že tady není, když se má za ¾ hod. hrát!“), a když se po chvilce přidal jeho nevrlý, tříminutovým čekáním na pivo, pobouřený kolega („jak to, že vám pění pivo!“), byla idylka příjemného sobotního dne v háji.
Zápas nakonec začal ještě o 10 minut dříve (i na tom „bahně“), ale atmosféra byla nadále hustá. Bohužel i mi jsme projevili svoji „blbost“, když jsme pana „chytrého“ před čtyřhrama za stavu 2:2 upozornili na špatně nahlášené sestavy a nebezpečí skreče při schvalování výsledků. Zasloužená pochvala nás neminula. „To jste to prokaučovali“ – loučil se s námi s pocitem vítěze a hrdiny dne, avšak pravděpodobně netušíc, že i přes porážku postupují do čtvrtfinále naše děti.
To byly dva sobotní tenisové zápasy, zcela rozdílných kategorií, úrovní, ale také bohužel diametrálně rozdílného chování. Blbý je, že jeden narušenec dokáže negativně ovlivnit pohled na zbývající, bezproblémové členy družstva. (15.6.2014)