Na kurty se vlezle a neodbytně vkradl podzim a na ideální tenisové podmínky letošního léta (i když občas bylo teplo a svítilo sluníčko) už můžeme jenom vzpomínat. Prázdniny jsou každoročně obdobím, které rozděluje tenisty (hlavně mládežnické) na dva tábory. Účastníky toho prvního jsme od soutěží, případně od soustředění, v následujících dvou měsících na kurtech již neviděli (o turnajích ani nemluvě) a ti druzí naštěstí pochopili, že se na dva měsíce opravdu vysadit nedá. Potěšitelný je počet turnajů, kterých se tito naši svěřenci zúčastnili (i s vědomím, že není důležité zvítězit). Přesně to spočítané nemám, ale nad třicet různých akcí jsem se dostal. Převážně v regionálních tenisových destinacích nás reprezentovalo a smysl našemu trenérskému úsilí dalo 14 dětí a také 8 dospělých. Příjemným bonusem je zisk 13 titulů, dvou 2. míst a dvanácti „bronzů“.
Srpnový turnaj mužů O kvasinský půllitr letos proběhl v naprosté pohodě. I při maximálním počtu účastníků (a to ještě chyběl tenisový matador Tomáš Černý, dávající přednost výše posazenému turnaji – v Rokytnici), nebylo třeba i díky absenci vysíračů, řešit žádné ptákoviny. Tříseťáků se urodilo jako šafránu (pouze dva, z toho jedno domácí derby), takže to i přes deštěm způsobenou prodlevu na startu docela odsejpalo. Škoda jen, že se v nedělním semifinále rozplynul sen o ryze kvasinském singlovém finále, které se po rozlosování jevilo vcelku reálně. Ve vlastním finále Bóďa vždy na úvod setů lehce zakolísal, což ho (i nás) nakonec stálo objemnější odměnu, a tak se po vítězství 6:1 6:2 musel spokojit pouze s její šedesátinovou hodnotou.
Následující sobota byla zasvěcena všestranně šikovným členům. Jubilejní desáty ročník míčového šestiboje neoplýval tentokrát kvantitou, však kvalita byla neoddiskutovatelná. Šest smíšených trojic (případně čtveřic) si užívalo celodenní pohodu a předvádělo ty nejroztodivnější kreace při krocení kulatých nesmyslů na antuce, v písku i na umělce. Zvlášť nohejbal nabízel rozsáhlému mediálnímu štábu zajímavé, mnohdy svůdné pózy aktérů (myšleno našich děvčat). Stinnou stránkou celé akce byla ztráta basketbalového míče. Bohužel, vybuchl pouhých 59 hodů před koncem disciplíny a musel být nahrazen modernějším modelem (a že to tam s ním Martinovi padalo – 7 z 9 – to už je na pozvánku do NBA). Hody daly definitivu celkovému pořadí a potvrdily korunovaci týmu kapitánky Báry (+ Martin, Milan, Tomáš). Nejbližším pronásledovatelům (Jana, Tomáš, Honza) se závěr zcela nevydařil (vliv na to mohly mít i průběžné zprávy z Brna, kde Sparta prohrávala). O umístění zbytku startovního pole (na 3. – 5. místě) musela rozhodovat tradiční sedmá disciplína. Její favorité se vyprofilovali již při losování, a ačkoliv počáteční výsledky ve sportovních kláních tomu nenasvědčovaly, nakonec větší počet čárek v bistru katapultoval Mišáka s Kláťou st. a novickou Zuzkou na bednu. Poslední tropická noc letošního roku prodloužila příjemný den (ani závan ze zapomenutých botek dvou nejmenovaných účastníků ani půlnoční, jemně deštivá bouřka ani upřesnění pohlaví Mišákova potomka, ho nemohly pokazit) a vytvořila důstojné podmínky pro rozloučení s létem.
(fotografie ze všech akcí ve fotogalerii)
