Do Českého ráje cesta příjemná je, ale to by se nesmělo vstávat ráno v šest. K zápasu 4. kola jsme cestovali do Turnova. Navigace navedla každý ze dvou vozů na jiné sportoviště, ale nakonec se i ta audina trefila. Šachová partie se počala odehrávat již při hlášení sestav do zápisu. Nevím, jestli měli domácí připraveno více konkurenceschopných variant (pravděpodobně na rozdíl od nás ano), ale důležitost utkání jim byla stejně jako nám zřejmá.
První runda probíhala dle předzápasových hospodských prognóz. Turnovská děvčata prokázala svoji tenisovou kvalitu a Karolíně s Andreou nedala žádnou šanci. Kulhajícímu Bóďovi soupeř také moc nevzdoroval, a tak pouze Tomášův zápas nabízel dramatický vývoj. Ve 2. setu byl nucen otáčet nepříznivý stav, který nakonec zlomil na svoji stranu vítězstvím v TB. Předkrm jsme měli za sebou a čekal nás hlavní chod. Petr i Honza se do něho zakousli s chutí a směřovali k vítězstvím v 1. setu. Koncovka jim však nesedla a rázem to vypadalo na celkovou porážku, neboť souběžně hraný debl děvčat již měl svého vítěze. 2. sety jakoby kopírovaly ty předchozí, pouze v obráceném gardu. Hlavně Honza musel stahovat brejk soupeře, na němž byl s přibývajícím časem a sílícím žárem vidět úbytek sil, elánu i humoru. Po dvou hodinách urputných bojů se šlo za stavů 1:1 do finále. Zatímco Honza se trpělivou hrou už vypořádal s kopečkama odpadajícího protivníka a vypotil klíčový 3. bod, Petr v koncovce nestačil na razantní servis a nečitelné údery svého soka.
Za vymodleného stavu 3:4 nás čekala výzva v podobě nutnosti vyhrát oba debly. Nic pro slabé povahy nemající v oblibě jízdu po horské dráze. Tomáš s Honzou nezachytili nástup a najednou to bylo 1:4. Poté zařadili na vyšší stupeň a v „pohodě“ otočili na 7:5 6:1. V tu chvíli jsme měli s Bóďou „pohodových“ 6:3 4:2 a celkové vítězství bylo nadosah. Následné momenty však musely všechny členy našeho týmu dohánět k šílenství. Ruce mi zchromly, nohy zdřevěněly a najednou tu byl TB. V něm jsme byli spíše pod tlakem. Naštěstí většinu z pěti setbolů soupeřů odvracel Bóďa. Za stavu 13:12 v 16.10 hod naservíroval na bekhend soupeře a mohlo se jet slavit, do v té době již juchajícího domácího areálu.
Béčko totiž hostilo tým Sokola Bukovice a po neméně dramatickém průběhu, kdy především zazářila Bára (zářila ještě v době našeho příjezdu) s Terkou (škoda, že už byla doma), za podpory pana Michala (chystal se domů, ale nějak to během soboty nestihl) zvítězilo 5:4. Rozhodující bod vydřeli v závěrečném tříseťáku Mori s Kláťou. Šampaňské teklo proudem a příznivé výsledky přicházely i ze zápasů babytenistů. Ti starší zvítězili opět 6:0 a mladší 5:1. Nepochopitelnou kaňkou tohoto zápasu bylo chování jednoho z hostujících rodičů, který po prohraném utkání zakázal své dceři podat ruku našemu hráči. Nabádání k nesportovnímu chování bohužel nebylo ojedinělým incidentem tohoto váženého pána. Jak říká klasik: „na světě je mnoho havárií, ale nejhorší je srážka s blbcem.“ Nevybavuji si, že bych za léta strávená sledováním a rozhodováním zápasů se s něčím takovým setkal nebo o tom jenom slyšel.
V neděli k nám zavítalo dorostenecké družstvo z Č. Kostelce. Šlo o souboj týmů usilujících o letošní první vítězství. Ač se tedy hrálo o hodně, probíhalo vše v naprosté pohodě. Andrea s Denisou sice stoprocentně bodovaly, ale z kluků zvítězil pouze Matěj. Rozhodnutí tak opět přinesl až 3. set závěrečné čtyřhry, v němž byli Kuba s Matějem o něco jistější, přesnější a šťastnější. Vítězstvím 5:4 tak byl završen poměrně úspěšný víkend, který nezvládli pouze oslabení st. žáci v Č. Kostelci 0:9 a poměrně zbytečně ml. žáci na Dynamu 3:6.
Tak my to s těmi trenéry ještě chvíli zkusíme.
