Nebývale vysoký počet optimisticky naladěných úderníků dorazil v sobotu plnit náročné úkoly vedoucí k zazimování areálu. Ačkoliv slunečné počasí vybízelo k opačným aktivitám, všudypřítomné silné vrstvy listí si vynucovaly pozornost všech našich děvčat. A ta se s tím vůbec nemazlila. Teda spíše mazlila. Zejména ortodoxní představitelky obouručného bekhendového držení (Bára, Blanka, Jana, Martina, Míša, Petra a Radka též) si několikahodinovým intenzivním kontaktem s hráběmi osvojily techniku kontinentálního forhendového uchopení s lehkým pokrčením loktů při současné dominanci spodní ruky. Jelikož tyto jednorázové techniku zlepšující akce nemají většinou dlouhodobý vliv na definitivní kvalitativní změnu, lze v průběhu měsíce správné držení stále pilovat. Listího je na stromech pořád dostatek.
Taktéž mužská složka se daných úkolů chopila s vervou, a tak jsme již krátce po poledni dospěli k poslednímu bodu obsáhlého seznamu činností, v jehož plnění jsme se s panem Michalem statečně angažovali až do večerních hodin. Odpolední tenisový duel ve čtyřhře zakončil letošní žebříčkovou sezónu. O majitelích šeků již bylo rozhodnuto a tak bylo v sázce konečné 12. místo, jež nakonec díky zlepšení v koncovkách obou setů vybojoval s Martinovou pomocí Jirka. Mišák, převážnou část sezóny handicapován zdravotními problémy svůj comeback neoslavil vítězstvím a klesl ve vyrovnané 2. polovině tabulky na 14. pozici.
Nedělní odpoledne skýtalo poslední možnost (pro moji generaci) zahrát si ve stínu smrků lemujících jihozápadní část areálu, čehož jsem využil. Zástupci mladší generace si plácali na sluníčku neuvědomujíc si historický význam situace, která se bude opět opakovat až za několik desítek let, bo v pondělí nastoupili dřevorubci a počali tít kmen za kmenem (viz. fotogalerie)