Společenskou událostí nejvyššího významu se o předposlední srpnové sobotě stal 8. ročník oddílového šestiboje smíšených trojic. Splnění náročných nominačních kritérií umožnilo 16 mužům a 10 dorostenkám proniknout do závěrečné, hvězdnými jmény nabité sestavy. Bohužel došlo na poslední chvíli ke dvěma omluveným absencím na postu kapitánek, ale i přesto se losovacího aktu zúčastnil ideální počet 24 účastníků. Ačkoliv z matematického pohledu hrozila značná pravděpodobnost, že se v jednotlivých družstvech sejdou manželské, či rodinné dvojice (nebo dokonce trojice), což pravidla striktně zakazují, nakonec k mému úžasu tato situace vůbec nenastala (doposavad nechápu, jak to holky mohly napoprvé takhle šikovně nalosovat). Naopak se podařilo spárovat několik týmů téměř identických s minulým rokem. Slunečné počasí a občasný, od jihozápadu vanoucí mírný větřík společně s delikatesními pochutinami a nápoji všeho druhu podpořily pohodový den. Hned úvodní tenisová disciplína prověřila taktickou vyspělost a herní kvalitu. Zde bylo zásadní úspěšně se vypořádat s tzv. ..dkami v podání pana magistra, či výškovou (Honza, Peter) a úderovou (Míša) převahou vítězného družstva (posledně tři jmenovaní). Nemilosrdně se letos k účastníkům zachoval bíčvolejbal. Těžký písek brzdil snahu o rychlejší pohyb a až příliš pozdě jsem si uvědomil, že síť byla zajisté moc vysoko, což zcela zásadně degradovalo uplatnění naší blokařky Věry (153 cm). Snad jenom ze sympatií k vítězům (Bára, Kláťa, Samec) jsem tuto disciplínu, kde se nám příliš nedařilo neanuloval. Nohejbal potvrdil pozitivní trend posledních let a to stále stoupající kvalitu smečařek, o čemž se přesvědčilo i naše družstvo, kterému zasadila při mečbolu nekompromisní zakončení Jana. Pro jistotu se musím ještě poradit s odborníky přes pravidla, jestli je povoleno přesáhnout ženskými vnady přes sako. V pinčesu skončilo několikaleté kralování Pjotřka a neprosadil se ani Kláťa s korbelem, což uvolnilo cestu nám mladým, perspektivním (vždyť dohromady nám bylo necelých 140 let). Při penaltách se již občas projevovala jistá únava a problémem bylo nejen dát gól, ale aspoň trefit zařízení, čímž nechci snižovat excelentní zákroky některých gólmanů (viz. fotogalerie). Ve finále tak stačilo k vítězství trojice Petra, Tomáš, Honza jedno ukopnutí se pana magistra a můj nekoordinovaný pád opačným směrem. Hod na koš byl loterií jako vždy. Drtivá většina jedinců si nedokázala poradit s mírným vychýlením koše od osy x (a možná i y) a toto do svých hodů zakomponovat. Ti, kteří po celodenních bojích byli harmonicky vychýleni stejným směrem tento handicap hravě eliminovali a proto naše družstvo (pan Michal, Věra a já) slavilo další překvapivé, leč přesvědčivé dílčí vítězství v disciplíně. Náš impozantní finiš přišel bohužel pozdě a tak se celkovými vítězi stalo favorizované trio Míša, Peter a Honza. O 2. místě rozhodla při shodném počtu bodů doplňková disciplína, v níž jsme své rivaly přepili. Díky menšímu počtu piv tak skončili na bedně pod námi Petra, pan magistr a Tomáš. Slavnostní vyhlášení ukončilo sportovněspolečenskou a odstartovalo společenskosportovní část akce. Ti, kteří neměli pohybu za celý den dost neodolali možnosti dále soupeřit za umělého osvětlení, proběhli i nějaké ty cyklistické závody a stále přibývali čárky na kontech lídrů 7. disciplíny. Během večera dorazili i naši repre z turnaje v Červeném Kostelci. Jura byl ihned zneužit ke společné fotografii celkově 5. družstva, kde nahradil silně unaveného a vyhlášení se nezúčastnivšího Tóbu. Bóďa naopak doplnil tekutiny a vypletl si vítěznou raketu pro nedělní semifinále i finále. Zhruba v jednu hodinu jsme se (jak bývá poslední dobou zvykem) podělili s Péťou Holubovým o zabezpečení areálu (na Mišáka už se spolehnout nedá) a tím celý galaden ukončili.
