Příprava na letošní turnaj mužů byla sice ve znamení zvýšené pracovní aktivity při úpravách areálu, avšak tréninkové úsilí domácích borců bylo zcela mizivé. Snad jenom já s Michalem jsme přistoupili k vrcholu sezóny se zodpovědností nám vlastní a počínaje naražením prvního sudu jsme již od úterka ladili formu, kterážto měla v sobotu kulminovat.

Víkendová předpověď sice spíše lákala k vodě, přesto si 21 hráčů našlo cestu na rozpálené, vyprahlé, téměř betonové kurty. Stačilo pět minut a losovací akt nekompromisně nalajnoval všem aktérům směr postupu, či pádu. Domácím se v úvodním kole vcelku dařilo a pět jich postoupilo do 2. kola. Maratónským, více než tříhodinovým duelem řádně prověřil Jura kvality nového 4. kurtu. Vítězství 8:6 v tiebreaku 3. setu bylo zasloužené, ale stálo hodně sil. Také Míla a Petr toužili po opálení se a vyhráli své zápasy ve třech setech. Překvapení se v podstatě žádné nekonalo a tak po odehrání dalších kol postoupili do nedělního semifinále dle očekávání pouze divizní hráči Dopita a Melichárek (oba Hořice), Malý (Žamberk) a Bóďa.

V odpoledních hodinách se rozjely také čtyřhry a i zde favorizované páry s jedinou výjimkou snadno postupovali. Jura s Petrem si domácí turnaj chtěli maximálně užít, tak i deblíka dotáhli šťastně do vítězného supertiebreaku 10:8 navzdory Jirkovým sedřeným kolenům a střetu s empajrem.

Ve finále dvouhry se utkali obhájce loňského vítězství Bóďa a 2. nasazený hráč turnaje Lukáš Melichárek. Větší úderová jistota a přesnost pomohly domácímu hráči k poměrně snadnému vítězství 6:2, 6:3. Vyvrcholením dvoudenního turnaje se stalo finále čtyřhry v němž se utkali trochu nečekaně domácí bratrské dvojice. V prvním setu jsem ještě občas něco dal a tak jsme poměrně snadno zvítězili 6:1. Poté se Jirka s Petrem chytli a navíc hrál Bóďa často proti třem, což vyústilo v naši porážku 2:6 a šlo se opět na supertiebrak, ve kterém jsme povětšinu času doháněli soupeřův náskok. Od stavu 7:8 jsem si naštěstí nemusel sáhnout na míček, i když při Petrově houmranu během našeho mečbolu mi k tomu moc nechybělo, a tak jsme po vítězství 10:8 obhájili loňské prvenství i ve čtyřhře.

Během víkendu se odehrálo téměř 30 zápasů a pouze je škoda, že více domácích dorostenců, žáků, rodičů a členů si nenašlo aspoň na chvíli cestu podívat se na kvalitní sport a něco se přiučit.     (18.8.2013)

Začátek prázdnin byl již po několikáté spjat s konáním klubového tenisového soustředění. Jelikož i tradice žádá čas od času trochu oživení a mně ten elán po 10 letech organizování už malinko docházel, ujal se velitelské funkce Petr.

A tak sotva se děti pochlubily doma vysvědčením, už se kvapem balily (z čehož možná pramenily např. zapomenuté boty) a stěhovaly se do stanů na čerstvě střižený trávník v bezpečné vzdálenosti od kaštanů. Toto preventivní opatření se naštěstí po loňských vichrodeštivých smrštích ukázalo letos díky nejideálnějšímu počasí za poslední roky jako „zbytečné“. Vysoušeče letos zůstaly nevyužity a tak byl celý tréninkový plán bezezbytku splněn a v některých ukazatelích i překročen. Díky věkově dosluhujícím dorostencům a jejich pozitivnímu přístupu se počet aktivních trenérů vždy pohyboval mezi 6 až 8, což umožňovalo v podstatě individuální tréninky a děti si téměř neodpočinuly. I tak se však našli nezmaři, kteří svůj volný čas vyplňovali pinčesem, tenisem, případně bíčem.

Večerní aktivity byly většinou ve znamení Aktivit. Uměleckodramatické schopnosti některých jedinců vysoce převyšovaly výkony estrádních celebrit, a tak je jen škoda, že např. Martinův hon, Honzův fakír, či Míšina vyhlídka nebyly zachyceny na filmový pásek i pro pobavení dalších generací. Občas jsem se snažil aktivně zapojit a definovat správný název, žel v konečném výsledku jsem se úspěšností limitně přiblížil k nule.

I letos se jelo do Ústí mrknout na umění nemnoha tam přítomných předních českých tenistů a něco snad i okouknout (nemyslím tím postavy hráček). Dle Vojtova sdělení, získaného následně během tréninku returnů, ho nejvíce zaujalo, že hráči říkali sprostý slova. Tak pak nevím, jestli to je dobrý nápad tam jezdit.

Zmínit se musím ještě o Martinovi, který nečekaně zabodoval na kurtu č. 9. V průběhu singlu došlo ke zranění hráčky, ke které náš doposud utajený fyzioterapeut bleskově přiklekl a zručně, s maximální citlivostí, namasíroval vyvrtnutý kotník a podílel se tak výrazně aspoň na její následné vítězné účasti ve čtyřhře.

Na bezproblémovém průběhu soustředění se kromě domácí trenérské skupiny tradičně podílela praktickými dovednostmi nabytá Lucka, ve funkci ústředních grilmejkrů se k potěše ostatních osvědčili Zdenda s Janou a maminky s babičkami nás nenechaly ani na chvilku vyhládnout (zase jsem 2 kila přibral).

Takže natrénováno jest a teď vzhůru na turnaje (a nezapomínejte jít při halfvoleji do kolen). Foto v galerii.   (6.7.2013)

Čas prázdninový (nikoliv pro tenisty) nabízí pro většinu hráčů bezpočet turnajů různé kvalitativní úrovně. Potěšitelná je poměrně hojná dosavadní účast našich borců, doprovázená občasnými úspěchy i pikantnostmi.

K původně neplánovanému žebříčkovému zápasu vyrazili Petr s Jirkou na neutrální půdu do Č. Kostelce. Náročnému kvasinskému obecenstvu tak zůstal jejich vzájemný souboj zcela zapovězen. Ale jednou to asi opravdu přijít muselo, že se kluci na sebe nalosují. Obdobně pojali účast na turnaji ve V. Mýtě ml. žáci Kuba V. (nakonec vítězný) a Kuba Č.. Rozehranost ze vzájemného téměř tříhodinového boje se projevila i pěkným výsledkem ve čtyřhře, kde kluci uhráli postup do semifinále. O týden později tento výsledek vylepšili na turnaji v Žamberku, kde prohráli až ve finále.

Dalšími slušnými výsledky se prezentovala Andrejka. V Trutnově si zahrála finále čtyřhry ml. žákyň a 3. místo ve stejné disciplíně získala v Třebechovicích. Tradičně nejpilnějším a nejúspěšnějším účastníkem je Kuba Ponku. Doposud se může pochlubit 3. místy ve dvouhře z turnajů ve V. Mýtě a Trutnově, kde získal i stříbro v deblu.

V rámci ladění formy na blížící se vrchol sezóny (Kvasinský turnaj 17. – 18. 8.) jsme se vydali (Jirka, Petr a já) otestovat svoji výkonnost do Třebechovic. Čekalo zde na nás dalších 28 soupeřů, což mě lehce znervózňovalo a již předem hatilo můj plán na případné sehrání dvou kol debla ještě v sobotu. Na počátku turnaje jsem tedy všechny účastníky požádal o rychlý průběh a vcelku jsem se setkal s pochopením. Pouhé dva tříseťáky z úvodních 23 zápasů dvouhry přibližovaly moji vizi reálu. Opravdu nikdo nezdržoval. Ani Petr, který vrátil Honzovi Rybovi porážku ze soutěže družstev, ani já s Jirkou, kteří jsme se alespoň řádně rozehráli na klíčové 1. kolo čtyřhry. Do něho jsem již vstoupil s Bóďou na bekhendové straně a přes počáteční nervozitu (0:2 a já na servisu!) jsme nakonec vítězství, stejně jako Jirka s Petrem proti polsko pražskému páru, uhráli a šli hned na vytoužené 2. kolo. V něm čekala na kluky třetí sourozenecká dvojice tohoto turnaje, favorizovaní Slavíci ze Severočeské tenisové. Naši bratři bojovali a k úspěchu jim chybělo jen pár fiftýnů. Proti nám nastoupila úderná divizní dvojice Hanuš, Hipský. Jejich zřetelná výšková převaha již na počátku zcela eliminovala můj nejsilnější úder - obranný lob. Ke slovu musely tedy přijít i jiné zbraně a pár kiksů se skutečně vydařilo. Po prohraném 1. setu (4:6) jsme se pokoušeli se soupeřem domluvit na okamžitém odehrání 3. setu (supertiebreak), tato taktika však nevyšla a tak jsme i 2. set již téměř za tmy uhráli 4:6. Bóďa tak mohl s menším zpožděním uhánět na dovolenou a já si dát v klidu pivo. Tímto děkuji všem třebechovickým organizátorům a obsluze za pohodový den.   (21.7.2013)

Po uplynulém tenisovém týdnu září nad kvasinskými tújemi a kaštany zcela nečekaně nová kometa. Jelikož popis všech událostí by se rozsahem blížil Jiráskově tvorbě, vyberu pouze několik stěžejních epizod našeho borce.

Vše započalo již minulou sobotu, kdy se náš známý milovník piva snažil natočit kozlíka z nenaraženého sudu. I mistr kovář se holt někdy spálí.

Čtvrtek byl pro naši osobnost vskutku přelomový. Ani tropická vedra ho nezastavila na cestě k historicky prvním bodům do oddílového žebříčku. Nadšení z prvního vyhraného singlu bylo však záhy vystřídáno, nebál bych se napsat, až nasraností. Při příchodu ke svému vozu, čekajícímu na parkovišti tenisového klubu, objevil za stěračem pozdrav od příslušníků městské policie, kteří ho již v průběhu 2. setu konfrontovali přímo na dvorci ohledně vlastnictví vozu. Opodstatněnost této absurdní události je v současné době prošetřována nezávislými orgány a my věříme, že naše celebrita z ní vyvázne bez ztráty fiftýnu.

A opět nadešla sobota. Starší žáci odjíždějí na mistrák do Semil pod vedením zástupce kapitána (to je ON). Sluníčko svítí, na kurtech idylka, stav 4:4 a 0:1 na sety v posledním deblu. V tu chvíli využívám služeb svého operátora a jenom tak mimoděk připomínám do Podkrkonoší informaci o reálném nebezpečí sestupu, čímž celý náš realizační tým zcela evidentně vyděsím. A nyní přichází ta pravá chvíle pouze pro silné jedince. Náš hrdina motivuje své svěřence k obratu v zápasu a po 2. setu vyhraném v tie-breaku následně dokoučuje celý tým k jisté záchraně.

Oslavy vítězství probíhaly již na zpáteční cestě a ihned po příchodu do domovského areálu byl Víťa zaslouženě vyhlášen hvězdou týdne. Že má opravdu excelentní den dokazoval následně i během celého večera, bo natočit pivo mu již nedělalo žádný problém. Průběh slavnostní párty nám tak trochu kazila jenom neúčast již bezdrátového, po špitále se poflakujícího Michala, a tak jsem mu aspoň pomocí SMS zpráv dával načichnout atmosféry (po páteční narkóze jistě změnu uvítal) a slíbil mu zanechání několika kousků na počest jeho pondělního návratu.

V neděli čekal Tomáše a Honzu poslední kariérní zápas za dorostence. Soupeřem byli hráči ze Dvora Králové a ačkoliv se utkala družstva z popředí tabulky, naši bez větších potíží zvítězili 8:1 a v konečné tabulce krajského přeboru obsadili pouze díky horšímu skóre pěkné 2. místo.

Na zápas se přišla podívat i naše nová hvězda (zlí jazykové tvrdí, že jenom dostal chuť na pivo), abychom doladili podmínky Vítkovi účasti v realizačním týmu i pro příští rok.

Bohužel celý víkend nebyl úplně radostný a již krátce po poledni jsme měli informaci o porážce ml. žáků v Novém Městě a tím potvrzeném sestupu do krajské soutěže po 7 letech. Stejný osud hrozí i áčku dospělých, které podlehlo v sobotu také Novému Městu 4:5.

V podvečer se dobrá nálada vrátila při sledování prestižního deblového souboje (viz. fotogalerie). Navzdory věku a tvořícímu se bříšku předvedli borci před početnou diváckou kulisou širokou škálu úderů, doprovázenou obdivuhodnými pohybovými kreacemi. Vítězný pár Tománek s Péťou vyslovili v euforickém pozápasovém interview své přání, vypracovat se na pozici č. 1 mezi kvasinskými deblovými páry. Dalším krokem k tomuto cíli má být vítězství nad párem Nosek B., Nosek M.. Už se na vás chlapci těšíme. Omlouvám se Víťovi, ale jeho další epizody (nová raketa, startér, hadi, …) se do tohoto vydání již nevešly.                                    (23.6.2013)